Pozvánka na oslavu 10 letého výročí Raft.cz nešla odmítnout. Naštěstí byl pozván i Mr. Wigo, a tak nezbývalo, než se těšit. Posléze jsem zjistil, že tam budou i další kamarádi a hned bylo plné auto. Začátek byl trochu "opatrný", ale po pár veselých videích, které si pro nás Petr připravil, se zamračené ráno přehouplo do příjemného poledne. Na odpolední program Petr slíbil zapůjčit deblovky na splutí Metuje, která měla vody tak akorát, a i když možná nedoufal, nakonec většina vzala této nabídce zavděk.

Oběd se mně a Wigovi protáhl, a proto jsme přišli pro loď o něco později. Všichni zúčastnění byli již v neoprénech. Co že, neoprén...? Vodní jsem měl akorát botky, avšak slibována byla ZWC voda. Jako správný vodácký "guru" jsem nasedl v džínách, a to mně mohlo dojít, že mi bude kapat na stehna a kolena. V kajaku si je holt nenamočím. Ó kolena, kolena...

Metuje je nádherná kochačka, na podzim zvlášť. Úsek kolem Nového Města jsem jel navíc poprvé. 2 jezíky jsme přetáhli, ale na kajaku bych to asi dal. Konec prý měl být někde u mostu s "vlnou", jenže jak jsem zjistil, nikdo nevěděl kde přesně. Nakonec jsme se zdárně sešli a lodě i lidi byli odvezeni.

Hospoda U Paďoura večer žila vodáckým ruchem. Nebyli jsme to pouze my kolem „Ptactva“, ale i starší ročníky Novoměstských „otevřenkářů“, kteří měli svůj sraz v týž den. Zatímco Novoměstští vodáci prokládali pivo důsledně zelenou, my Ptáčkovci jsme od tvrdšího alkoholu do značné míry upustili a přidrželi jsme se piva.

Na ČT 4 dávali filmeček se Zajícem z Etiopie, ale promítali jsme i jiné velice kvalitní filmečky, kde ne všechno končilo bezvadně. To je také dobré vědět a vidět. Petr Ptáček byl veselý, každému se věnoval, pivo bylo "on the house". V rámci diskusí jsem dokonce vykládal Kuřeti, že mi volal nějaký vodák, co si říká Kuře. Ptal jsem se ho, jestli je "to Kuře", a on říkal, že je jiné Kuře. Až později jsem se dozvěděl, že jsem celý večer "školil" to pravé Kuře :-)

Na to, že mi nebylo moc dobře, jsem zůstal daleko déle, než jsem původně myslel. Ke konci jsem si postěžoval Wigovi, že jsem očekával více teorie, zdvižené káravé prsty, statistiky, výstrahy...atd., protože to je přece to, co Petr umí nejlépe a co dělá rád - Vodáckou školu záchrany. Mr. Wigo kontroval, že on to naopak nečekal a že to byl milý den strávený s kamarády. A to rozhodně tedy byl. Mr. Wigo má vždycky pravdu. Zůstávám pregnantní po informacích a předpokládám, že to ostatní se dozvím v nějakém kurzu. Díky Petře. Byl to opravdový vodácký zážitek.

A jaké dojmy si odnesl Mr. Wigo: „V naší komorní společnosti jsem měl také možnost poprvé vidět legendu českého pádlování Mílu „Kuře“ Svobodu živýho a prohodit s ním pár slov. Z dalších zručných pádlistů zastupujících pro změnu mladou generaci uvedu Petra Prause, ze kterého jsem vymámil pár rad a postřehů z techniky pádlování, které do své smrti hodlám na vodě ještě uplatnit. Jeho salto na klidné hladině ale asi už nezvládnu.“

Henry a Mr. Wigo