Tak jsme si vyjeli za hranice všedních dnů. Tedy jen do Rakouska a pouze na víkend. V plánu byly řeky Steyr a Salza. Tentokráte jsme jeli s vodáky z Brna, přesněji z VVCM, se kterými se společně chystáme na již předem ohlášenou velkou vodáckou akci v příštím roce. Nakládání do autobusu a vůbec namáhavé vstávání po nočním zapití narozené dcery jednoho z účastníků proběhlo jen s hodinovým zpožděním, ale vyrazili jsme. Cestovali jsme až do 14 hodin, než jsme dojeli na Steyr. Počasí krásné, teplé a slunečné, voda studená, čistá a pěkná WWII+. Co více si přát.

Na řece nebylo žádných větších překážek, kromě jednoho jezu (pro někoho sjízdného, pro někoho ne) a obtížnějšího objíždění asi dvou velkých kamenů uprostřed řeky, a tak asi 10km plavba utíkala celkem rychle. Jelo nás asi 12 v Pálavách a deblu, zbytek na kajakách. Míst pro kajakáře na své rodeové kousky měli spousty a také toho náležitě využívali. Po splutí jsme se za podpory silného deště přesouvali na Salzu. Těžká černá mračna vypadala velmi hrozivě, ale po projetí několika tunely jsme je nechali za námi a na Salzu jsem dojeli již po dešti. Problém ale nastal v tom, že nás nikde nechtěli pustit do kempů. Všude měli plno nebo rezervace. Dokonce, i když již byla tma a v jednom kempu měli částečně volno, nepustili nás tam kvůli rezervovaným místům. Proto všem doporučuji si zajistit místa v kempech v sezóně raději předem. Nakonec jsme sjeli s autobusem až za soutěsku, kde je také kemp. Byl však také plný, ale nakonec nás nechali přespat za kempem. Ceny se zvýšily na 80 šilinků (40 pro členy ČSK) v horních kempech a 65 šilinků pod soutěskou.

Druhý den ráno jsme jeli Salzu. Stejně jako u Steyru byla voda čistá a studená a okolní příroda ještě pěknější. Opět pohodová WW II, která se v soutěsce zvýšila na WW III. Na obou řekách to celkem pěkně sviští, proud je rychlý a překážek v podobě vylezlých kamenů, jak je známe u nás při nedostatku vody, je poměrně málo, i když stav vody byl spíše nižší. Jediná příhoda, která byla vážnější, se stala na Salze ještě před soutěskou. Jedna Pálava se udělala a druhá se jí pokoušela zachránit. Pádlovali i s udělanou lodí ke břehu, ale proud byl velmi rychlý. Zastavili se až na velmi nešťastném místě – v řece, dva metry od břehu, byla menší skalka a ze břehu až na ní byl připlácnutý silný kmen stromu. Proud pak pod stromem silně táhnul dolů. No, a jak se tam k tomu kmenu Pálavy připlácly, měli co dělat, aby se na něm udržely, ale byly již blízko břehu a proud tam nebyl tak silný. Pak však přijel kajak a zkoušel jim zespoda pomoci vytáhnout loď na břeh. To však neměl dělat. Najednou si ho proud vzal a už se koupal. Naštěstí z lodě utekl, ale ta mu zůstala připlácnutá na skále. Lidi na Pálavách se z toho celkem bez problému dostali, takže jsme začali tahat kajak. Uvázali jsme házečku za jeden konec a táhli. Loď, musím poznamenat, že byla laminátová, jsme dostali kousek ven, ale proud si ji opět chytnul a tentokrát ji potopil asi 1m hluboko a připlácnul ji opět na skálu. Museli jsme se k lodi potopit a uvázat ji jinak a pak jsme jen trnuli při táhnutí, kdo bude silnější – jestli laminát nebo proud. Nakonec se nám podařilo dostat celou loď bez úhony ven a mohlo se pokračovat k soutěsce.

Další cesta pak proběhla bez problémů v krásné přírodní scenérii, kde se řeka zužuje do soutěsky a protéká mezi skalami, které jsou působením řeky v různých výškách vymlety či podemlety. Díky nižšímu stavu vody to byla opravdu pěkná pohodová plavba, ale za vyšších stavů to musí být pěkný hukot. Svědčí o tom stopy na okolních stromech a vyplavené nánosy dřeva. Fotografie naleznete na této stránce.

Petr