Na Velikonoce na severní Moravě i v nížinách napadlo skoro čtvrt metru těžkého mokrého sněhu. O týden později jsme vymrzli na Ostravici, ale hned po neděli přišlo oteplení. Nejdřív nenápadně, ale od středy byly teploty nad nulou i v noci, přes den se vyšplhaly nad 10 stupňů a přidal se i déšť. Už ve středu se začaly hladiny potoků a říček tekoucích z nižších a středních poloh rapidně zvedat. Sedlnice měla dokonce přes 10 m³/s.

V podhůří Beskyd jsem měl vyhlídnuto pár kvaků, na kterých možná ještě nikdy nikdo neplul. Jednou z nich je říčka Sedlnice. Vodu sbírá v kopcích nad Štramberkem a Ženklavou mezi 400 – 500 m.n.m., kříží silnici č. 48 a míří převážně k severu. V nehlubokém otevřeném údolí teče přes vesnici, se kterou sdílí jméno a mezi Novou Horkou a Studénkou ústí zprava do Odry v 234 m.n.m. Plocha povodí měří 57 km².

Znám ji docela dobře z cyklovýletů. O její splavnosti by se nechalo uvažovat i výš, ale nechtěl jsem to zbytečně hrotit a zvolil jsem posledních 11 km od silnice č. 48. Ve čtvrtek v poledne 11.4. vodočet hlásil něco přes 3 m³/s, což vypadalo slibně i přes mírnou klesající tendenci. O to větší bylo mé překvapení, když po 17. hodině v Sedlnici teklo kubíků 5. Moje rozhodnutí o začátku plavby utvrdil nesjízdný stupeň o 100 m výš.

Nad ním je sice krátká rokle s větším spádem, ale takhle je její zajímavost pofidérní. Nasedám na palouku plném kvetoucích sněženek patřícím do přírodního parku Sedlnické sněženky. Upravené koryto zde pod mosty je široké 3 – 4 m, a tak je tu vody až až. Žene se v nevelkém spádu, ale poměrně rychle.

Kousek za mostem snadno splouvám provalený stupeň

a nedaleko pod ním říčka vtéká do původního širšího přírodního řečiště. Dno je písčité až štěrkové s občasným balvanem. Meandruje tady už pomaleji mezi zarostlými břehy a zanedlouho vplouvám do vesnice. V současnosti zde probíhá realizace protipovodňových opatření. Břehy jsou tu tvořeny šikmou navigací z lomového kamene, místy jsou kolmé opěrné zdi a Sedlnice je zde prohloubena a rozšířena na 6 – 10 m. Měla by pobrat i 20letou vodu. Větší průtok se tedy hodí. Říčka protéká mírnými zatáčkami. Zanedlouho přistávám na pravém břehu a přenáším, přede mnou je staveniště nového jezu. O jeho sjízdnosti po dokončení pochybuju, je dost široký a do dna jsou zasazeny velké kameny, leda tak na cizí nebo oddílový lodi.

Je vidět ze silnice. Hned pod jezem podplouvám most pod silnicí, která sleduje horní polovinu toku a stavební úpravy končí. Dál je šikmá regulace stará několik desítek let a zarostlá travou a vypadá téměř přirozeně. Obeplouvám místní zámeček

a za následujícím mostem je vpravo vodočet. Stav odečtu až na internetu, šikmá lať do vody nedosahuje. Mám před sebou ještě 5 km. Odsud by stačil i poloviční průtok, kyneta je široká okolo 3 - 4 m, takhle je hladina nad ní.

Plavba příjemně ubíhá, Sedlnice odsud teče téměř rovně, po pravém břehu ji teď sleduje úzká silnička. Asi po kilometru a půl je přede mnou železniční most, přistávám opatrně vpravo a přenáším stupeň s válečkem, nechci riskovat.

Silnička se vzdaluje vpravo. Následující stupeň asi metr vysoký je provalený a jeho splutí je příjemným zpestřením.

Poslední stupeň s válečkem přenáším opět vpravo.

Nikam nespěchám a tak mám po chvíli příležitost pozorovat 3 srnky plavající přes říčku. Poslední z nich proud strhl poněkud níž a než se vyškrábala na břeh jsem od ní sotva 10 m. Podplouvám most silnice vedoucí do Bartošovic a po chvíli most na silnici č. 464. Připlouvám na Luka, hladina je vzdutá až skoro k okolním loukám, sluníčko nízko nad obzorem je zaplavuje měkkým světlem a vypadá to nádherně.

Až se přižene velká voda od Libavé, budou tu dočasná jezera a ráj pro vodní ptactvo. Těsně před ústím ještě podplouvám nízký mostek, je to jen tak tak. Jsem na soutoku. Přepádluju pod jezem nabublanou Odru a končím. Mám za sebou 2 hodiny příjemného pádlování a už přemýšlím, kam se vydat příště.

Jirka Hodic