Když na podzim uzavřeli Pařížovskou přehradu na řece Doubravě za účelem zvýšení maximálního množství protékající vody a vybagrování nánosů bahna, nebyla to pro nás zrovna příznivá zpráva. Odemykání Doubravy na příští dva roky je v ohrožení. Nebude nadržena žádná voda, a proto se Odemykání pojede, dáli bůh, pouze na vodě přírodní.
Ale již po pár měsících jsme zjistili i pozitivní stránku věci: při jarních táních bylo možno sjet si koryto, které se vytvořilo na dně přehrady…
Reklama
Tání začalo v neděli 1.února 2004 a přislibovalo dostatek vody pro sjetí tohoto, námi doposud nesjetého úseku. V úterý se koryto Doubravy naplnilo vodou plnou ledových ker, což nebylo zrovna ideální pro tento úzký úsek, kde kolmé bahnité břehy dosahují výšky okolo dvou metrů. Naše volba tedy padla na Zlatý potok, ústící do Doubravy nedaleko Mladotic, kde jsme plavbu ukončili.
Ve středu již vodní stav klesl na přijatelnou hladinu, tak jsme se vydali do obce Ostružno (asi 5,5km nad Pařížovskou přehradou). Plavba probíhala rychle a bez nějakých problémů. Obtížnost se pohybovala mezi WW I a WW II. Proto netrvalo dlouho a ocitli jsme se v ústí vodního díla Pařížov. Proud se začal zrychlovat, obtížnost stoupat (místy WW III) a koryto prohlubovat. Když vyjedeme z jedné zatáčky, najednou se jako mávnutím kouzelného proutku ocitáme na staveništi. Na levém břehu odstraňují dva bagry nánosy bahna a nakládají je na obrovská auta, která je odváží na nedalekou louku. Jak tak udiveně zíráme jak jde dělníkům práce od ruky, tak jsme si pomalu ani nevšimli náklaďáku, který před námi přejíždí přes řeku (ještě, že zatroubil). Řidič nám okamžitě začal mávat zdviženým prstem a netvářil se na to, že je naše přítomnost vítána. Ale poté, jsme jeho mávání opakovali s úsměvem na tváři, tak se přestal tvářit rozčíleně. Nakonec nám i zamával ;-) .
Bohužel už jsme byli v cíli naší cesty. Využili jsme jejich brod přes řeku pro vystupování a po "krásné" štěrkové cestě se dostali až k autu.
Za Brzda Team Ronov
Jirka