V dnešní době se stalo vodáctví populárním a dostupným pro téměř kohokoliv.Na letních vodách a na Vltavě speciálně se vyskytují spíš pijáci, než vodáci. Ani na divoké vodě to není už v duchu starých zvyků, a tak není problém potkat špičkově vybavené vodáky, kteří se rychle naučili jezdit a eskymovat na bazéně, ale pozdrav AHOJ ve svém slovníku nemají.

Proto chci napsat o vodákovi, který je na turistické řece pojmem. Sice nesjel každou strouhu, jako třeba Vojta Jančar a podobní, ani neuskutečnil nějaký prvosjezd, ale co se týče počtu ujetých kilometrů na Vltavě, tak si dovolím odhadnout, že drží rekord.

Vodákem a trempem je od mládí, ale později se z rodinných důvodů na vodu moc nedostal. Zlom nastal, když přišla krize středního věku. Pocit, že mu život utíká pod rukama zapříčinil, že oprášil keňu, a na Vltavě se na léto téměř zabydlel. Pro názornost bych uvedl můj telefonát v době, kdy pustili do Vltavy z Lipna více vody a mě zajímalo, jak se jelo. Odpověď: „Bylo to skvělý! Před chvílí jsem dojel do Boršova, ale už sedím v autě a valím do Vyšáku a jedu znova.“

Při takové frekvenci pádlování zná Školníka skoro každý a kdo ne, tak se v nejbližším kempu dozví, co je to za stvoření. Jako třeba Tom, který při Krumlovském maratonu na voleji ve Větřní nemohl uject ani v kajaku samotáři v čepici s liščím ohonem na Vydře. V cíli se dozvěděl, že to byl školník, kterého táhnou vpřed ty rohy, co má na špici keňi.

K té čepici se také váže nesmrtelná hláška. Představte si třicítky horka, všichni na řece jen v plavkách a mezi tím se prodírající Školník v zimní čepici vysvětlující nechápajícím vodáků pot řinoucí se z pod ní. „Máma říkala jeď si kam chceš, ale vem si něco teplýho na hlavu.“

Další pokrývka hlavy, která je pro něj typická, je od uniformy s nápisem ŠKOLNÍK. Ta vypadá tak úředně, že při kempování ve Vyšáku a ranním vyhřívání na sluníčku před recepcí kempu ho oslovila banda přijíždějících vodáků u závory. Zajímalo je, kolik budou platit … „Když přivezete z města 20 housek, tak si tu spěte jak dlouho chcete,“ zněla jeho odpověď. Housky dovezli a byli vpuštěni do kempu za zády nic netušící recepční, která mezi tím dorazila do práce. Když jsme je znova potkali v Krumlově, očekávali jsme, že je obsluha vyhmátla, a museli zaplatit. Ale jejich odpověď, že to mají domluvený, vypadala tak věrohodně, že nic neplatili a byli nadmíru spokojeni. Nebudu popisovat jeho vytuněnou loď, kterou jste mimochodem mohli zhlédnout v seriálu Vodácké putování s Lukášem Pollertem. Jen se zmíním o době, kdy na přídi vozil vycpaného racka. Paničky na břehu se rozplývaly se slovy: „Pane, vy máte krásnýho ptáka.“ Načež jim bylo odpovězeno: „Děkuji… a to jste si paní ještě nevšimla toho racka vpředu!“

Ohledně obtížnosti sjezdu některých jezů s válcem se vyjadřoval stručně: „dvě – tři piva a nebál bych se toho.“ K nesmrtelným scénkám v jeho podání patří Hrábě a housle.

Hrábě jednou našel na břehu a stoupnul si s nimi vedle kupky sena. Na hlavu nandal kapesník s uzlíky v rozích a šortky vytáhl pod prsa. Nasadil připitomělý výraz a mával na kolemjedoucí vodáky. Ujalo se to tak, že nalezené hrábě vozil ještě 2 roky v lodi jako standardní výbavu.

Historka s houslemi pak patří do kempu. Jednou takhle přišel do hospody a futrál s nimi postavil vedle sebe. Objednal si pivo a dělal jako by nic. Již přítomní vodáci s kytarami chvilku pokukovali po futrálu, a pak se přišli zeptat, jestli bude hrát. „Já nevím, jestli se to tady hodí, já jsem spíš na těžší kusy, možná později,“ zněla odpověď. Kytaristi se do hraní pustili sami, ale po čase se vrátili, a ptali znova. „Když tady je takový hluk a …..“ Další výmluvy už nepomohly, dav byl ztišen se slovy: „Prosím o klid, mistr bude hrát.“ Školník povstal, vybalil housle, zasunul kapesníček pod bradu a do ticha pravil: „Dovolil bych si takovou jemnou písničku pro dámy.“ Následovalo nekontrolovatelné vrzání a hlasitý zpěv „Střevíčky mám jako ze zlata …“ Dál už slova zanikala v hlasitém smíchu. Ten večer utrhal všechny žíně ze smyčce, a tak pokračoval provizorně mašlovačkou zapůjčenou z kuchyně. Ukázka je na www.youtube.com.

Zbývá už jen vysvětlit, proč se mu říká Školník. Není v tom ale žádná záhada, prostě školníkem je. Jen si v této souvislosti vzpomínám na představování se na bratránkově svatbě, kde jako zaměstnání uvedl technického náměstka ředitele školy. Což bylo po výbuchu smíchu poloviny hostů, co ho znají, vysvětleno, že dřív se tomu říkalo školník. Není v mých silách sepsat a ani si pamatovat všechny příběhy se školníkem, ale doufám, že vás tento výběr pobaví, a možná si na něco podobného vzpomenete a v diskuzi u článku pobavíte ostatní.

Žralok