Je druhého dubna a nám začíná den vystřižený z vodáckých snů. Probíráme se na Visalajích v Beskydách do zamračeného rána. Není třeba spěchat. Vzhledem k množství sněhu kolem, čím později vyjedeme, tím víc vody roztaje. Sjedeme na Zlatník, kde se potkáme v hospodě s Kayakteamem z Opavy. Naši diskuzi o splavnosti toků v okolí optimisticky podpoří silný deštík a my za chvíli vyrážíme nad přehradu Morávku na potoky, co nám doporučil Honza Hrubeš. Kayakteam zůstává na Mohelnici. Než dorazíme k Morávce, obloha se roztrhne a svítí krásné jarní sluníčko. Kreyza ovšem po včerejším večírku nám namlouvá, že na něho leze nějaká nemoc a Gábi po aprílové žertu na Mohelnici se rozhoduje pro malování krajinek. Na vodu tedy jdu jen s Růžou.

Všechny potoky mířící do přehrady Morávka mají mnoho společného. Vodočet pár set metrů před ústím, většinou viditelný z cesty. Směrodatný může být i údaj z přítoku do přehrady na www.pod.cz, který by měl být alespoň 15 kyblíků. Potoky tečou příjemně z kopce mezi 20 až 25‰, často zpestřované menšími přírodními prahy a skluzy. Vždy je nutno vysednout těsně před ústím pod mostem, jelikož přehrada je I. ochranné vodárenské pásmo. Malinkým problém jsou zákazy vjezdu do všech údolí mimo Morávky a tento víkend i množství sněhu na cestách. Ostatně Lesní stráž nám hrozila prstem a patřičně nám domlouvala.

První míříme na Nytrovou či Skalku. Na vodočtu je 105 cm, což se ukázalo být spodní hranicí. Vyjet se nám podařilo nad chatu Horák. Zde je na soutoku Nytrové a Skalky pěkná čtyřková kaskádička. Dále pak až k přehradě pokračuje pěkná dvojková voda, cca 3km. Jedinou překážkou je sypaný splávek viditelný z cesty. Po malém válečku následuje velmi neuspořádaně naskládané ostré kamení, prostě každý ať si odhadne dle vztahu ke své lodi. Odtud následuje asi 10 malých umělých splávku s válečky a jeden dvoumetrový za tohoto stavu stále ještě jetelný.

Po této pohodové záležitosti míříme na Slavíč. Na vodočtu 115 cm, opět nejspíš spodní hranice. Vzhledem k množství sněhu se nám podařilo probojovat k hájovně Platoška, takže máme před sebou asi 3,5km krásné souvislé trojkové vody. Splavný byl asi ale ještě i kilometr nad. Na Slavíči je spousta krásných prahů, skluzů a rychlých zatáček. Nejhezčí místa nejdou ovšem vidět z cesty. Překvapení v podobě stromů byly pouze tři. Hned po nástupu do vody u hájovny a pak dvě místa asi v půli za sebou, které jsme viděli z cesty. Jedno šlo „podplazit“, dvě přenést, což v tom půldruhém metru sněhu bylo velmi akční a trochu vysilující.

Z cesty jdou vidět také dva splavy. Nad vodočtem asi dvoumetrový hupík a kilometr nad ním metrový hupík s nepěkným vývarem, který není dobrý.

Růža si to vůbec udělal zajímavější, když při silnějším záběru nechal ve vodě půlku listu. Ovšem to by si listy dovolovat neměly a tak pokud mu ten list nevyreklamují, zveřejníme značku. Další foto: www.happypaddlers.wz.cz.

Tonda