23.srpna. Z jezera do řeky.

Po snídani ještě zkouším rybařit, zatímco Zbyšek balí. Nechce se mi do neoprénu, vypadá studeně, nelákavě. Dáváme loď na vodu, nakládáme a přejíždíme přes celé jezero k potoku, který nás dovede do řeky. Je asi 400 metrů dlouhý, hluboký na necelý list pádla, místy písečné mělčiny. Musíme přetahovat přes dvě bobří hráze a už je to tady: South Nahanni River. Namáčím si ruce a obličej a volám ahoj Nahanni, je to můj malý rituál (ten jsem od Štěrby neopsal). Při teplotě vody okamžitě lituji, že jsem si neoprén neoblékl. No, když jsem se s řekou tak pěkně přivítal, snad bude vlídná a já ho nebudu potřebovat. Pokud bychom se cvakli, byla by vyhlídka na záchranu lodi dost malá. Pravděpodobně bychom se snažili dostat co nejdříve ven z té studené vody na břeh a loď by odjela i se spacákem, jídlem oblečením… Z vězení na ostrově Alcatraz v  sanfrancisském zálivu se prý právě kvůli nízké teplotě vody (12 ^oC) nedalo utéct plaváním. Tady je teplota ještě nižší. Jsem ale chytrý, na krku mi neustále visí pochva s nožem, na které mám lepicí páskou připevněný zapalovač. To mi zbude až vylezu na břeh a loď s bagáží bude odplouvat. Kdepak, nůž, pochva a zapalovač nesmí nikdy chybět. Nožem bych ulovil medvěda a zapalovačem rozdělal oheň na jeho opékání. V kilometráži se doporučuje, že nůž na únik z medvědem napadeného stanu je dobré mít po ruce i v noci. Osobní zkušenost autora příručky.

Voda má šedozelenou barvu z ledovců nahoře, není průzračná a rychle a bezhlučně tu jede. Řeka už tady nahoře je dospělá. Odečítám z GPS a hlásím, že to teče osmikilometrovou rychlostí, pádlováním pak přidáváme dalších deset. Je velmi chladno a všude je neobyčejné ticho. Řeka nešumí, necáká, není slyšet žádný, ani vzdálený hluk, natož šum civilizace. Dokonce ani ptáci, vůbec žádné pípnutí. Zbyšek kvůli tomu brblá. Očekával prý něco jiného, ne takovou surovou pustinu. To naprosté ticho mi připomene Saharu. Jedeme a pozorujeme kamenité břehy, velmi úzké smrky. Jejich větve jsou, v porovnání s našimi, o hodně kratší. Na některých až skoro nahoře jsou velké koule ze suchých větviček. Nemůžeme rozeznat, jsou-li součástí stromu nebo jestli to jsou nějaká hnízda. Ty největší koule mají průměr kolem metru. Loggan Mountains, tak se jmenuje zdejší oblast, na pravém břehu je místní název skupiny skal Ragged Range, a všechno dohromady jsou tedy Mackenzie Mountains. Tak se zde, v N.W.T. jmenuje severní část Rocky Mountains, Skalistých Hor. Na jih a jihozápad, 31 km od nás, je provincie Yukon.

Řeka se tu valí naprosto neslyšně. Jediný zvuk je pádlování, při kterém se snažím nenamáčet si ruku do studené vody. Občas jsou peřeje, vlny jsou ale jen táhlé, protože vody v řece je takové množství, že skryla na dně všechny nerovnosti, pokud tam jsou. Je dobře vidět do zatáček. To je dobré, nehrozí tím nebezpečí, že bychom se neočekávaně ocitli před nějakou překážkou, třeba v podobě naplavených stromů. Většinou je zataženo, oblačnost je velmi nízká, mraky místy jen desítky metrů, občas ale prosvitne kus modré oblohy. Na pravém břehu stojí dva karibů, nehnutě jako sochy, jen po nás otáčejí hlavy. Oba dva naprosto synchronně. Fotím je z olympusu na diáky pak ještě doluju druhý foťák, ale než vyměním za dvoustovku teleobjektiv, svorně se dávají do běhu, pak se zase jako na povel oba stejně zastaví a zase, naprosto stejně k nám obracejí hlavy. Vypadalo to jako rozdvojený obraz.

Hory kolem jsou kamenité, hodně zvětralé, v dolní části svahu vždy přecházení v suťoviska. A jsou zvrásněny poměrně hlubokými brázdami od dešťů, a když tyto rigoly přetínají vodorovné skalnaté žíly, voda skrz ně vyhloubila malé tunýlky. Stavíme a vařím oběd.

Další úsek je už více peřejnatý, řeka se zúžila, je velmi rychlá a v peřejích dostáváme příděly vody do lodi, nemáme totiž nasazenou špricdeku. Pokud možno jedeme mimo proudnici, kde tolik necáká. To je proti zásadě, který si Zbyšek zachoval z dob svého mládí, kdy jezdil závod Č. Budějovice - Praha, že řeku je potřeba „vyjíždět“ proudnicí. Naposledy jsme se Zbyškem jeli Vltavu v roce 1961. Taky seděl tehdy na háčku a dobře si pamatuji, jak mne učil, že je to pro rychlost výhodné. Tady by to ale přinášelo nutnost častého zastavování vylévání lodi a tak se s mým stylem smiřuje.

Honza (Kimbo)