Cesta z Prahy do Ou Tai (Laos)

Na řeku nam Ou v severním Laosu jsme se vypravili s mojí přítelkyní Míšou v březnu roku 2012. V tomto období je tam ještě dostatek vody a teploty jsou už příjemné. Řeka se nachází v severním Laosu a protéká národním parkem, což znamenalo, že budeme mimo civilizaci a zejména turistický ruch. Sbalili jsme naši Baraku s nejnutnějším příslušenstvím (vesty a přilby musely zůstat doma), pro jistotu nějaké trvanlivé potraviny, nejnutnější věci pro pobyt v džungli (stan, spacáky a pár teplých věcí) a 12.3. jsme odletěli z Prahy přes Moskvu do Bangkoku. Odtud jsme vyrazili na vlakové nádraží Hua Lampong a koupili lístek na noční vlak II. třídy do Nong Khai. Do Nong Khai jsme přijeli kolem šesté ráno a autobusem jsme přejeli na laoské hranice. Zde jsme si vyřídili vízum a přesunuli na autobusové nádraží ve Vientiane, odkud jsme večerním busem odjeli do Luang Phrabangu a z něho do Bun Neua.

V autobuse jsem během jízdy zjistil, že při přeskládávání věcí z vaku na loď do batohu jsem nechal na autobusáku igelitku se spacákem a nějakým oblečením. Cesta je prašná, samá díra, ale řidič se s tím moc nemazlí a celkem to valí. Občas vyskočíme ze sedadla do vzduchu, jak to drncá. Do Ou Tai jsme dojeli před 17. hodinou. Ubytovali jsme se a šli obhlédnout město a dokoupit zbytek potravin. Jelikož byla banka zavřená, zkoušeli jsme vyměnit dolary u obchodníků. Nikdo je však nechtěl, raději by čínskou měnu. Naštěstí jsme nakonec vyměnili 20 $. Nakoupili jsme zásobu potravin (dá se tu sehnat vše na cestu, není nutné s sebou vozit nic od nás) a šli na pokoj.

Plavba po řece nam Ou

Jelikož ve městě jsou na řece malé elektrárny, které přehrazují celou řeku, začínáme asi kilometr pod městem. Když vybalujeme loď, sbíhá se kolem nás spousta dětí a pomáhají nám foukat. Mají z toho děsnou srandu a my po 13. hodině konečně vyrážíme směr Hat Sa (Phongsalli).

V GPSce mám uložené body, abychom celý úsek stihli splout za šest dní. Ze začátku míjíme pár lávek přes řeku a malých vodních elektráren a po hodině plavby se konečně dostáváme mimo civilizaci. Dál řeka teče do národního parku, kde už osídlení značně ubývá. Příroda je okolo úchvatná, zejména ty mohutné stromy okolo řeky. Řeka je převážně klidná, spíše rychle tekoucí olej, ale místy se objevují peřeje, které dosahují obtížnosti až WW III. Některé peřeje se nám tak líbí, že se vracíme a splouváme je několikrát za sebou. Voda byla nádherně teplá a počasí nám přálo. Každý den jsme měli kolem 30°C.

Když se začalo stmívat, přistáli jsme na místě, které se nám líbilo, a postavili stan. Hned bylo potřeba rozdělat oheň, protože se začínali slétat komáři a jiná havěť. Během dne jsme vařili na lihovém vařiči nějaké rychlovky, pořádné jídlo jsme si nechávali na večer.

Během plavby si užíváme pohody uprostřed džungle. Škoda jen, že žádná zvířata nejsou vidět. Po cestě vidíme několik banánových plantáží s banánovníky ověšenými modrými pytli, které chrání plody před ptáky. Bohužel také vidíme stráně, které místní vypalují, aby zde mohli zasadit banánovníky. Občas potkáváme domorodce, kteří plují proti proudu se svými dřevěnými čluny poháněnými motorem. Sem tam se objeví i loď, kterou domorodci odstrkují bidlem a i přesto, že plují proti proudu, mají větší rychlost než my.

4. den plavby vjíždíme do úseku, kde jsou v řece obrovské kameny a peřejí je zde víc. Začíná to kličkováním mezi nimi na mírných vlnkách a pak následují těžší peřeje. Nejtěžší peřej mohla dosahovat obtížnosti WW III. Tento úsek měl asi 2 kilometry a byl úžasný a nejhezčí z celé plavby. Kameny v řece dělají tento úsek technicky náročnější, prostě parádní jízda. Bohužel dále je opět řeka mírná, sem tam se objeví nějaká peřejka.

Asi 3x jsme pluli kolem vesnic, ale nezastavovali jsme, neboť jsme nechtěli riskovat, že když zastavíme, tak nám rozeberou věci. Do vesničky Hat Sa jsme dorazili 23.3. ve 12 hodin. Jsme u konce a máme za sebou 130 km plavby po nádherné řece. I když není řeka nijak náročná, plavba po ní stojí za to. Pluje se relativně opuštěnou krajinou, jen sem tam se objeví vesnička. Občas jsme také pluli kolem koupajících se buvolů. Ti se nás víceméně báli, nicméně jejich ostré rohy by nám Barunu rozpáraly jedna báseň, a tak jsme se raději drželi dál.

Jedeme trochu poznat Vietnam

Další den (24.4.) o půl desáté jsme si koupili lodní lístek a vypluli směrem Muang Khua, abychom jsme se přesunuli k Vietnamu. Po cestě 4x zastavujeme a pěšky obcházíme kamenitý úsek. Kapitán s lodí proplouvá sám, je málo vody. Jednou se mu stalo, že ohnul listy na vrtuli a tak ji sundal a na kameni ji vyklepal do původního stavu. Do Muang Khua připlouváme v 16:45. Druhý den v šest vyrážíme busem do Vietnamu. Na hranice s Vietnamem přijíždíme kolem 10. hodiny a na autobusové nádraží v Dien Bien Phu před polednem. Ihned se na nás nahrnou naháněči a nabízí nám jízdenku do Hanoje. Obrovská změna, to jsme z Laosu neznali. I civilizace je zde na daleko vyšší úrovni. V Laosu ale téměř všude jsou anglické nápisy, ve Vietnamu už opravdu jen sem tam, spíš vůbec. Ale na rozdíl od Laosu používají podobné písmo jako my, takže se to dá přečíst.

V Hanoi se ubytováváme se v hotelu Titanic s vlastní koupelnou, teplou vodou a snídaní. Trochu luxusu na závěr si dopřát můžeme. Kupujeme si zájezd na Halong Bay s jednou nocí na lodi a domlouváme si zde zanechání báglů. Pak se procházíme po městě, ochutnáváme místní speciality a kupujeme dárky domů.

Ráno vyrážíme na výlet s asi dvacetičlennou skupinou. Počasí je nic moc, je zataženo a trochu chladno. Plujeme po moři k ostrůvkům a na jejich začátku u jednoho zastavujeme. Jdeme na prohlídku jeskyně. Pak plujeme dál mezi nádherné ostrůvky se stolovými skálami a asi po půl hodině zastavujeme v plovoucí vesnici. Zde máme v ceně půjčení seakajak a tak vyrážíme na průzkum okolí. Prý, jestli to umíme ovládat ...

No trochu ale podceňujeme situaci, protože máme na plavbu jen asi 40 minut. Vybíráme si jeden zdánlivě malý ostrůvek a ten že obeplujeme. Jenže ten ostrůvek byl docela dost protáhnutý dozadu, což jsme neviděli, a tak přijíždíme k naší lodi pozdě. Ta už měla zvednuté kotvy a chystala se odplout. Oni by nás tam normálně nechali. Dnes spíme na lodi.

Po snídani se vracíme zpět do přístavu a odjíždíme do Hanoje. Dalších 5 dní cestujeme na skútru a prohlížíme si zajímavé památky v okolí. Pak už následuje cesta domů.

Kdyby se našla parta lidí, která by se ráda vydala splout tuto nádhernou řeku, pak jsem ochoten za úhradu nákladů na mou dopravu vám tuto akci zorganizovat a po dobu pobytu dělat průvodce. Podrobný popis naší cesty včetně GPS dat, fotogalerii a video najdete na webu www.portalprovodaky.cz nebo přímo zde.

Martin Tomaško