Zajímají mě i netradiční vodácké terény a rád propojuju – třeba různé myšlenky. Tak přitáhlo mojí pozornost to, kde lze v Čechách propojkami splout z jedné řeky do druhé, jakýsi bonus - 3 toky za cenu jednoho!

Druhou mojí motivací bylo přání kamaráda – jakási nadstavba k článku o soutocích, kdy by se mohla vodácká parta či zamilovaný pár rozdělit, překonat různá protivenství a na konci se zase šťastně setkat. Nakolik jsou mnou předkládaná propojení toků vhodným místem pro love story nebo spíš pro horor, už musíte posoudit sami.

Velká přírodní rozvětvení řek (bifurkace) existující třeba v Jižní Americe u nás nemáme. Zato naši předkové za staletí vykutali propojení umělá, sloužící k plavbě, transportu dřeva, napájení rybníků či pohonu mlýnů.

Pro kánoi či kajak splavných propojení řek v Čechách není zase tak málo, jak by se mohlo zdát. Existují kanály o různé šířce, hloubce, délce, zapadanosti a dalších vlastnostech, stačí si jen vybrat. Na jeden článek je těch toků bohužel příliš mnoho – tady máte první pětici:

Nová řeka

Asi nejznámější a nejčastěji splouvaný případ je propojení Lužnice s Nežárkou pomocí 13,5 kilometru dlouhé Nové řeky, podrobněji viz například zde.

Párkrát jsem Novou řeku jel i za velmi nízkého průtoku (tedy loď částečně i táhnul) a nemohl jsem si při tom zážitku nevzpomenout na dřinu stovek nevolníků, hloubících v letech 1585 až 1587 koryto tohohle kanálu pro Jakuba Krčína a Rožmberky. Zajištění povodňové ochrany dnes největšího rybníka u nás bylo samozřejmě důležitější, než nějací nevolníci.

Degárka

A naopak, z Nežárky do Lužnice vede u Veselí kanál Degárka, který má délku jen asi kilometr. Je to volej, ale většinou nezapadaný a pro kánoi dostatečně široký.

Takže pro krátké odloučení a následné happyendové setkání je tato propojka velmi vhodná.

Vchynicko-tetovský kanál

Je to vodní dílo ležící na Šumavě a propojující Vydru nad Antýglem a říčku Křemelnou. Má délku přes 13 km. Bylo postaveno v letech 1799 až 1801, aby se pro plavení dřeva obešel kamenitý úsek Vydry. Kilometráž z roku 1978 (Kohoutek et al.: Česko-slovenské řeky) uvádí, že splavných je jen prvních 10 km, pak je kanál pro velký spád nesjízdný.

Mě na tenhle plavební kanál vzal táta na začátku osmdesátých let. Pamatuju si, že se plulo na laminátové malši, kanál tekl rovnoměrně v úrovni ZWC a zaujal mě pohled z lodi směrem dolů do údolí. Ale jeli jsme jen první 3 km, pak splavnou část přerušoval nesjízdný skluz.

Aktuálně se díky Národnímu parku Šumava tenhle tok splouvat nesmí.

Podkrušnohorský přivaděč

Neboli také přivaděč Ohře – Bílina je zřejmě nejdelším novějším velkým kanálem v Čechách. Jeho stavba probíhala v druhé polovině dvacátého století od roku 1957. Do podkrušnohorského přivaděče se voda čerpá z Ohře u Klášterce a jmenovaný kanál ústí u Jirkova do Bíliny. Přivaděč se vine po úpatí Krušných hor, nejrůznějším způsobem překonává místní potoky, chrání místní povrchové uhelné lomy před povodněmi a zásobuje zdejší průmyslovou a těžební oblast užitkovou vodou.

Celková délka je uváděna na 33,8 km. Má pravidelné betonové koryto, k výstupu z něj jsou na strmé břehy místy instalovány železné schůdky. Bohužel splouvat se tuším také oficiálně nesmí.

Velké valy

Kanál Velké valy v Nymburce odvádí vodu z Mrliny do Labe. Jeho existence dokumentuje další účel, pro který byly kanály ve středověku hloubeny – totiž obrana. Vodní příkopy byly součástí fortifikací a obranných systémů měst i některých hradů. Jednak lidé ve středověku neuměli moc plavat, jednak se v brnění plave jen dost těžko.

Velké valy je tok pro kánoi dosti široký a jeho horní část je bez problému sjízdná. Na začátku je třeba přenést plavidlo od posledního jezu na Mrlině v Nymburce vpravo. Vzhledem k městskému až parkovému charakteru se tu setkáte s vykrmeným vodním ptactvem a dalšími živočichy.

V Nymburce se k Velkým valům nachází ještě jeden paralelní obranný kanál – Malé valy. Ten jsem ale zatím kupodivu splouvat nezkoušel.

Ahoj Eki