Už je to spousta let, co jsme s tátou a jeho kamarádem Standou vyrazili na Sázavu. Bylo to asi v roce 1998. Tenkrát nikdo z nich neměl internet, a tak jsme vyrazili bez zjišťování stavu vody na Stvořidla. Ve Světlé nad Sázavou jsme nafoukli dvě Pálavy a vyjeli jsme. Vody bylo samozřejmě málo a z celé té cesty si pamatuji jen samé nepříjemné vzpomínky: Řeka plná velkých kamenů a nespočetné přetahování lodi. Když jsme se pak dostali pod Stvořidla, tak zase nekonečné pádlování po voleji do Ledče.

To byla moje Stvořidla, když mi bylo 13 let. Od té doby jsem tam na lodi nebyl. Vždycky jsem si však říkal, jaké by to asi bylo, kdyby voda tekla. Na začátku srpna přišly po víkendu na dva dny vydatného deště. Stavy řek začaly jít nahoru, ale menší vodní toky na mapě sjízdnosti rychle zase zčervenaly. Sázava však pořád vypadala nadějně a Stvořidla byla pořád sjízdná. Limit sjízdnosti pro Stvořidla byl 60 cm a my jsme stihli 80 cm.

Autem jsme dojeli do Ledče nad Sázavou a vlakem se nechali vyvézt do Světlé. Na náměstí jsme si dali v bufetu moravského vrabce a došli k řece. Nafoukli jsme Pálavu a vydali se na kalnou hnědou vodu. Občas jsme projížděli drobné peřejky a jediný jez před Stvořidly ve Smrčné jsme sjeli v jeho pravé půlce. Přes spádovou desku to trochu drhlo, ale vylejzat jsme nemuseli. Za lávkou ve Smrčné začaly být peřejky větší a delší.

Samotná Stvořidla začala za pravou zatáčkou řeky. Objevily se velké kameny v řece a v pravé části dodnes patrná plavební dráha pro vory. Tam bylo kamenů méně. Stav vody byl dalek do uváděného optima, dostačoval ale k tomu, abychom si peřeje bez problému sjeli. Vlny nebyly nějak velké a do pálavy nám skoro vůbec necákalo. Pak přišla krátká tišina, přistáváme u velkého kamene a uděláme nějaké fotky. Po krátkém zpomalení toku začíná poslední třetí úsek. Je delší a vlny jsou v něm větší.

Snažím se vybírat směr jízdy tak, abychom jeli přes ty největší vlny a háček si užil aspoň trochu stříkající vody. Pak se na levém břehu objeví camp Stvořidla a peřeje končí. Přistáli jsme pod lávkou přes Sázavu. Dostali jsme nápad sjet si peřeje ještě jednou, moc se nám to líbilo. Bohužel vlak by nám jel až za hodinu a čtvrt, takže jsme si tuto libůstku museli odpustit a vyrazili jsme od campu dál. Sjeli jsme několik posledních menších peřejí a už nás čekalo pádlování po voleji okolo Sluneční zátoky až do Ledče. Samozřejmě jsme se nezapomněli zastavit u Foglarova pomníku. Jen škoda, že všechny smrky tu uschly. Až je vykácí, tak bude Sluneční zátoka vypadat divně.

Po voleji jsme dopádlovali do Ledče nad Sázavou, kde jsou jsou dva jezy. Ten první je hned pod hradem. Je hodně protažený šikmo přes řeku a vody přes něj ani při tomto vyšším stavu moc neteče. Zkusili jsme ho přejet v jeho pravé části, ale museli jsme vystoupit a přes spádovou plochu jezu loď přetáhnout. Pod jezem už bylo vody dost.

Druhý jez měl otevřenou vorovou propust. Na levém břehu proti hradu spravují navigaci a tudíž asi potřebují nižší hladinu. Z propusti byly vyndané tři trámy. Dole v ní čekal pěkný zabalák, který nás pěkně ošplíchnul.

Pak už jen dojet k druhé lávce pod nádražím, sbalit loď a jít k autu. Byla to pěkná tříhodinová plavba a po letech jsem si konečně pořádně sjel Stvořidla.

Termit