Přítokům Mrliny už byla tady na raftu věnována pozornost vícekrát. Paradoxně zůstával zatím opominut asi ten největší a nejvodnatější. Štítarský potok se do ní vlévá kousek nad Křincem a svou vodu začíná sbírat až v prostoru mezi Městcem Králové a Chlumcem nad Cidlinou. S vodnatostí to dokáže i dost přehnat. Při povodních v roce 2013 jím do Mrliny přitékalo více než 50 kubíků a spolupodílel se tak na zaplavení obcí dále po proudu. Za normálního stavu se však jedná o naprosto neškodnou strouhu vhodnou k rekreační pádlovačce.

Úsek přímo pod Městcem Králové se ke splutí moc nehodí, protože potok napájí pár rybníků. Nasedat se tak vyplatí až pod hrází toho posledního (Pustý ryb.), po níž vede silnice z Jičína na Poděbrady. Po odbočení z ní na Dymokury je na levém břehu potoka dostatek místa pro zaparkování aut a splutí může začít.

Potok není extrémně zarostlý, projet se dá téměř všude

Po startu je třeba počítat s občasnými větvemi břehových křovisek. Sem tam se může v korytě objevit i spadlá kláda. Voda však jen zvolna plyne, takže proplétání se kolem a skrz ně je celkově bez rizik. Vystupovat jsem kvůli žádné podobné překážce nemusel. To mne ale neminulo hned u první lávky, která je už od nižší střední vody nepodjetelná. Všechny ostatní jsou naštěstí postaveny s dostatečnou rezervou, takže tohle bylo mé jediné nucené vystupování za celou plavbu. Aby se člověk nepotýkal stále jenom s větvemi křovisek, někde břehy obrůstá rákosí. To je však k vodákům přívětivé a nikde nevytváří opravdovou „džungli“ znemožňující pádlování. Všude zůstává alespoň nějaký volnější průjezd.

Volavky jsou na každém rohu

Civilizaci se potok v zásadě vyhýbá, takže k ústí neprotéká už přímo žádnou vesnicí. U železničního a silničního dvojmostu poblíž Svídnice zprava posílí Štítarský potok jeho Smíchovský kolega. Odsud jsou delší dobu břehy vesměs vyčištěné, takže člověk vidí daleko před sebe. I když i výše je koryto regulací narovnané, kvůli břehové vegetaci bránící výhledu to moc poznat nejde. Každopádně se dá počítat s tím, že tu vodáka bude doprovázet různé vodní ptactvo. Na počtu volavek a dalších ptáků, které jsem při plavbě nechtěně vyplašil, se možná projevuje blízkost do programu Natura 2000 zahrnuté ptačí oblasti Rožďalovické rybníky.

Jestli je něco zbytečné tady hledat, tak to jsou peřeje. Hladina potoka se jen zcela ojediněle alespoň trochu zvlní. Díky absenci jezů však stále teče. To, že se blížíme ke konci, poznáme nejprve podle opět křovím zarostlých břehů. Před závěrem se ještě podpluje železniční most, pod nímž je nízký skluz a voda tak nakrátko hezky zrychlí. Kousek poté už se potok spojí se zprava přitékající Mrlinou.

Nenáročný potok bez peřejí a jezů

Popsaný úsek Štítarského potoka měří cca 6,5 km. Plavba po něm je poměrně rychlá a splutí by mělo zabrat jen lehce přes hodinu. Vzhledem k nížinnému charakteru obtížnost nepřesahuje stupeň ZW. Šířka koryta je dost proměnlivá a pohybuje se mezi cca 2,5–6 metry. Na úseku nejsou žádné výraznější stupně a jezy. Neměl by být žádný problém ho sjet i na deblovkách. Potok částečně sleduje železnice, takže kromě auta lze pro dopravu využít rovněž vlak. Pokud je cílem splutí jen samotný Štítarský potok, je vhodné končit kus za ústím do Mrliny v Křinci. Má-li ovšem vodu, vyplatí se splutí protáhnout a sjet rovnou tuhle říčku (při dostatku času třeba až do Nymburka). Sjízdný je potok logicky při tání, po deštích nebo při vypouštění rybníků. Při mém splutí vodočet ve Svídnici (dostupný na www.pla.cz) ukazoval 112 cm / cca 2 m³/s a pod lodí jsem měl rezervu několika desítek centimetrů. Příjemná střední voda. Na splutí by měla v pohodě stačit cca půlka. Přesný limit ale odhadnout nesvedu.

Vojta Brádle