Uplynulo 14 dní a opět stojím na soutoku Metuje s Rozkoší. V samotné Metuji sice klesla voda prakticky na třetinu, ale Rozkoš stále dává dost. Vodočet v Jaroměři ukazuje 64 cm (10,8 kubíku), což slibuje pohodovou plavbu. Hned u místa startu je na břehu varovná cedule, upozorňující na blízký nebezpečný stupeň (ř. km 8,3).

Už minule jsme se na něj zašli podívat, ale bylo tu prakticky jen pár vln. Nejeden stupeň, co jsem v ten den viděl výše proti proudu, byl podstatně zákeřnější. Dnešní nižší průtok udělal s podobou stupně svoje. Uprostřed se vytvořil slušný vývar, ale po stranách jsou „klasicky“ odtékající proudy. Nasedám tedy přímo u ústí Rozkoše a i tenhle stupeň při břehu bez komplikací sjíždím.

Na další překážku dochází po pár stovkách metrů. Nízký stupeň (7,6) nabízel více cest ke splutí díky jasným jazykům. Ještě pohodovější byl ten následující (7,2). Pár příjemných vln. Za mostem se voda zastavuje na voleji u jezu na 6,1. Přes něj toho zrovna moc neteklo, protože většina vody šla do sousední MVE. Úplně na suchu tak byl následný stupínek (6,0). Díky tomu jsem se na břehu trochu prošel, protože nasedat zpět mělo smysl až kus pod ním u výtoku z elektrárny.

Odsud začala jedna velká paráda. Co stupeň, to krásné vlny a luxusní pohoupání. Ani jedno místo už nebylo nějak zrádné. Původně jsem počítal s volejem a možným přenášením jezu u mostu na 4,8, jenže ten už tu evidentně delší dobu není. Místo něho se pod mostem objevil jeden ze stupňů a s ním hravé vlny. Poslední něco jako rozbitý stupeň se objevilo pod mostkem u známého ptačího parku (2,0). Mimochodem, pokud máte pozitivní vztah k přírodě, určitě se tady na chvíli zastavte. Nejen pro ptactvo je to takový malý ráj. S Andílkem jsme na místních loukách v minulosti pozorovali celou řadu druhů, které v naší krajině běžně neuvidíte.

Teď jsem se už blížil k Josefovu a ústí Metuje do Labe. I tady mne to mile překvapilo. Než se vody obou řek spojily, byl proud stále příjemně svižný a ozdobený drobnými vlnkami. Do Labe jsem dostal oproti předpokladu nečekaně brzy a hladce. Bylo by škoda nádherné počasí nevyužít, a tak jsem pokračoval ještě dál až k jezu ve Smiřicích. Teď se možná někdo ušklíbne. Obří volej a obří nuda! Pro někoho asi jo. Nuda ale není popis řeky, nýbrž nastavení pohledu konkrétního člověka v konkrétní chvíli. Jednou jsem se tady už dříve také nudil, ale tentokráte jsem si prostě užíval probouzející se jarní krajinu…

Vojta Brádle

Pozn: Informace o sjízdnosti a podobě stupňů se vztahují na konkrétní vodní stav s přihlédnutím k vlastním zkušenostem. Při splouvání popsaného úseku se hodí používat rozum a způsob jejich překonávání přizpůsobit aktuální situaci. Ač se to nemusí na první pohled zdát, nebylo by dobré některé z nich podceňovat.