Počasí na tento vodácký podnik je vždy sázka do loterie, leč pro šťastné vlastníky neoprénů je to věc podružná. Proto taky v Březové v sobotu ráno bylo vcelku vodácky zahuštěno. Byla radost pozorovat ty tuny vodáckého materiálu od rodeových kajaků, přes laminátové a plastové deblovky až po po měchuřiny typu Pálava a raft. Teplá rozhodně čest svému jménu nedělala, byla studená jak eskymák po noční, ale překvapila mě svou špínou. Snad bahno z přehrady, kdo ví. Ale těm sýčkům, kteří tvrdí, že Botič se nedá jezdit z důvodů nečistot vzkazuji, že je zhruba s čistotou na stejné úrovni. Startovné na Teplé 10 Kč bylo přijatelné, a když jsme za uvedený obolus dostali hezkou samolepku na helmu, neznala naše radost mezí. Počasí k nám bylo příznivé. Chvíli jen mírně mrholilo, jinak nám dal deštík pokoj. První nadšenci vyráželi již po desáté ranní, aby pak zastavovali, než je zase doteče voda. Z Březové Teplá svižně uháněla, sem tam šutr, ideální pro rozjezd. Účastníci VTJZ řádili v brankách, my nezávodní živlové jsme se o branky práskali do hlavy. První hezké místo bylo zhruba po kilometru, kde dva větší balvany vytváří jakousi soutěsku. Ne že by šlo o těžký úsek, ale rozespalý vodák zde musel už cosi umět. Další radostná událost byl rozbořený jez , který se zdolával vlevo a vlny házely do navigace. Ti zkušenější to bravurně ukočírovali, a pak už nás čekala kolonáda s regulovaným dnem, které vytvářelo podobný efekt jako na moři. Občas jsem měl pocit, že jedu na velbloudovi. S pouťovou atrakcí se dala srovnat vyhlášená klopená zatáčka končící nádherným hupem.

Kajakáři i deblisti s neskrývaným jucháním najížděli na vlnu a skákali za velkého zájmu okolních šviháků lázeňských. Posledním oříškem byly tři stupně s válcem. Ale opět, srovnám-li se stupni na Botiči, tak ty na Teplé takovou sílu neměly, byť pokořili nejednoho vodáka. Za bujarého povzbuzování obecenstva z kolonády, lačníciho po krvi, to byla pro prásknuvší se určitá exhibice.

Většina vodáckého národa končila na Ohři za druhým mostem, kde se příjemně parkovalo a výstup z lodi byl přijatelný. Kdo byl hodně aktivní, zvládl Teplou i třikrát. Romanticky založené duše pokračovaly po Ohři na Hubertus, případně do Dubiny. Zde vyřizuji zoufalou prosbu kajakáře, který posílal své pádlo po vodácích s Peugeotem kombi, barva tmavě modrá, pražská značka a pálava na střeše, aby mu onen drahocenný nástroj, bez něhož je kajak na dvě věci, vrátili nejlépe do vlastních rukou. Organizace na Teplé mi připadala klapající. Je pravdou, že auta a autobusy zahltily silnice a odstavné plochy v Březové, ale vodácký národ byl v pohodě, a když bylo třeba uhnout a popojet, nikdo se nenervil a vše probíhalo v klidu.

Logickým pokračováním Teplé, je splutí Střely. Účastníci VTJZ vynechali horní úsek a začínali v Rabštejně. Ti, co to chtěli mít opravdu akční, nasedli na svá plavítka ve Žluticích, Protivci či Čichořicích… Měl jsem tu čest začínat v Protivci a charakter řeky byl velmi zábavný, zvláště pro vodáky s menšími znalostmi náklonů. Tento úsek do Čichořic je bohatý na padlé stromy a záludné meandry. Taková dobrá škola pro ty, kteří se chtějí něco naučit. Například skok plavmo přes kmen, rychlý výstup do vrbiček… Velmi příjemné jsou tři stupně, které dovádivě pohoupou. Jel jsem na plastové deblovce, zavřené, pro ty kteří nás potkali, měla barvu zelenou. Háček měl špricku, kterážto se určitě hodila, ale i kolegové na otevřenkách vše zvládali, za občasného vylévání z lodi. Pikantní byla nízká lávka, která se nedala ani podjet, ani přejet. Pod ní skončila řada statečných vodáků. Další skalpy zůstaly na drátech, v kterých bylo celkem slušné napětí. Pro ty, kteří nepochopili, místní sedláci se nerozhodli sabotovat splouvání Střely. Jelikož jsou zde rozsáhlé pastviny krav a ty se chodí napájet do této říčky, natáhly tito koumáci dráty i do řečiště, což je zřejmě protizákonné a i dost nebezpečné na přiškrcení. Možná by pro příště stálo za to, kdyby organizátoři tyto záludnosti eliminovali.

Řeka z Čichořic do Rabštejna měla už svůj klasický charakter. Meandry se zvětšovaly a padlých stromů bylo méně. První schodovitý jez byl sjízdný i pro deblovkáře za mírného drhnutí. Další jez byl jetelný stejně po plotně jezu, taková milá záležitost. V Rabštejně jako vždy trochu dopravní kolaps, ale všichni si poradili. Příjemné bylo občerstvení u mostu, polívka dobrá, čaj i grog taky. Vzhledem k tomu, že se letos pouštělo více vody než minulý rok, byly šutry pod Rabštejnem vesměs přikryté a tak než nějaké zásadní umění, šlo zde spíše o pohodičku, klouzání po vlnách, vnímání nádherné podzimní přírody a pokecání s dalšími vodáky.

V Mladoticích je naštěstí dost velká plocha pro auta, takže parkování bez problémů. My, dojíždějící mezi posledními, jsme postrádali občerstvení, vyškemrali jsme už jen grog. Děkuji milým vodákům, kteří mě vzali do Rabštejna pro auto, je vždy milé vidět na vodě ochotu a zároveň zdravím zoufalce, kteří dojeli do Mladotic, kde měli auto, ovšem klíčky od auta ve Žluticích. Věřím, že i jim někdo pomohl a nešli řekou proti proudu. Nedělní počasí bylo střídavě zamračené, ale často nás hladilo sluníčko svými paprsky. Protože nám kleknul autobus a z Mladotického tábořiště jsme odjížděli mezi posledními, můžu podat zprávu, že zde až do tmy vládla pohoda a klid. A pro ty, kteří letos měli cachtání málo, lze doporučit další akce na našich kouzelných řekách.

Míla Pražák - Dronte