Poslední lednový čtvrtek odcházím ze servisu, v ruce čerstvě navoskované prkno a lyže a říkám si, jestli ta údržba měla vůbec smysl? Je konec ledna a to, co bylo na horských vrcholcích, masivně taje. Ozývá se odšpuntování zátky a na mobilu čtu sms od bráchy: „Co děláš v sobotu?“ Sledování stavu sněhu na sjezdovkách už jsem v půli týdne zaměnil za sledování vodočtů, tak je mi jasné, vo co mu de.

Brácha volí horní a střední Teplou, kterou jsem měl v záměru už drahnou dobu. Jenže jak se v posledním týdnu v lednu rychle zvedly průtoky, začaly do soboty i rychle padat. Sen o splutí Pramenského potoka vzal za své už v pátek a v sobotu ráno je LG Teplička na 54cm a 4kýblech, na semaforku svítí žlutá. Cestou na soutok s Pramenským potokem ještě z auta prohlížíme úsek pod Rohnovým mlýnem, nad kterým je opravený jez s náhonem. Ten bere většinu vodu z koryta. Dnes je ale vody dost, dokonce se pod jezem z přepadu náhonu něco vody do řeky vrací. Obavy zahazujeme za hlavu, jsme tu a jdeme na to! U železniční zastávky Louka vybalujeme. Dva kajaky, packraft a pálava, převlíknout a převézt auta. Než se řidiči vrátili, provedli jsme s Lukynem průzkum Pramenského potoka a během chvíle vytahujeme pálavu i kajaky ještě 300 m nad soutok.

Vyrážíme a za chvilku jsme na soutoku. Červená voda Pramenského potoka se mísí s modrou z Teplé, takže dál teče vlažná, což je fajn. Sluníčko svítí, vody je dost a až k nadjezí Rohnova mlýna si užíváme krásné peřeje. Jez není vysoký, odhadem 0,5m, ale pod ním je zához z kamenů. Přetáhneme přes korunu a kajaky s packem skáčou malou propusť vpravo u náhonu. Pod mlýnem se koryto zužuje a řeka svižně teče pravotočivou zatáčkou, za kterou je v rychlém sledu několik kamenitých stupňů s peřejemi. Až k železničnímu mostu na ř. km 33 je to zatáčka za zatáčkou, svižný proud, peřeje, na širších místech vyhýbání kamenům a hledání hlubší vody. Pravda, pár čísel vody navíc by neškodilo.

Od železničního mostu začíná snad nejhezčí úsek naší plavby. Řeka se točí doprava, levý břeh je lemovaný balvany a malými skalkami a během jednoho kilometru řeka nepřetržitě šumí v rytmu WW I – W II. Na druhé peřeji najíždím do proudnice vlevo od balvanu v prostředku řeky. To, co se pod ním shora zdálo jako vlna od kamene, se najednou ukazuje jako naplavená kláda schovaná pod hladinou, která přetáčí špičku lodě na břeh. Čumák se zapichuje a loď zastavuje vzpříčená v peřeji mezi balvanem a břehem. Nic extrémního, ale jen co si pomyslím: „Tak hop přes špičku a vyprostit loď.“
Cítím na zádi divný tlak. Safra, zas tolik vody tu není, proč taková síla? Aha! Lukyn jel blízko za mnou, nestačil uhnout, napálil do mě zezadu a teď zápasí s proudem, jenž ho nemilosrdně tlačí dolů. A než uvolním pálavu ze šprajcu, máme tu první krysu roku 2016. Voda prý byla opravdu vlažná.

Za silničním mostem se údolí mírně rozestoupilo a až do Bečova se Teplá proměnila na rychle proudící ZW - WW I. Bečovské jezy šly za tohoto stavu vody jakž takž sklouznout.

Až k Vodné jsme si ještě užívali rychlého proudu s peřejemi, aby pak řeka změnila svoji tvář a my si posledních pár kilometrů do Tepličky mohli vychutnat pomalejší plavbu nejprve mezi břehy s naplavenými sněhovými krami a od Krásného Jezu v meandrech s podemletými hlinitými břehy a štěrkovými ostrůvky dělícími řeku na dvě ramena.

Shrnutí

I za limitního stavu to jet jde. Občas to dře, ale stojí to za to. Teplá je v této části opravdu výjimečná řeka. Na těch 18 km, které uběhly jako voda, nám toho z možných říčních terénů nabídla víc než dost. Teď už jen chytit vodu i na Prameňáku a dát to v kuse.

Martin Koudelka