S nárůstem oblíbenosti vodáckého sportu začínají mnozí vodáci objevovat jiné terény, kde by nemuseli čekat fronty na jezech, hledat místo na stanování nebo volné místo u stolu v hospodě. Hlad po vodácky opuštěných řekách začíná být zřetelný. Jenže „nově objevované“ řeky, jako je Ploučnice, Metuje, Morava, dolní Jizera a jiné mají svá četná úskalí. Buď jsou některé sjízdné jen do začátku léta, nebo nemají dostatečné zázemí v podobě kempů a hospod nebo jejich úsek nestačí na klasickou prázdninovou plavbu trvající minimálně 4 dny.

Mezi horké kandidáty na delší putování patří Tichá se spojenou Orlicí. Z kraje léta se může využít poměrně zajímavá trasa již z Letohradu, což je 60 km plavby, a pokud budete pokračovat po spojené Orlici do Svinar, znamená to dalších 25 km na vodě. To už je poměrně zajímavá trasa na 6 denní putování. Horní úsek z Letohradu po Hnátnici je hodně meandrující s rychlejším proudem, prudkými zatáčkami a návaly proudu do břehů či stromů. Občas jsou i padlé stromy. Je to krásný úsek, ale určitě není vhodný pro začínající vodáky. Pak se řeka narovnává a se stále příjemným proudem teče do Ústí nad Orlicí. Obtížnost z Letohradu je WW I. V Ústí jsou k dispozici rovnou dva vodácké kempy. Jeden na začátku s hospodou a umělou lezeckou stěnou a pak na konci v Kerharticích na ranči Chuchle. Oba dva mají patřičné zázemí.

Při průjezdu městem si ale dejte pozor na jezy. Na ř.km 49,9 je klasický kolmý nebezpečný jez s válcem a druhý na ř.km 48,7 je provalený. Řeka provalila meandr okolo jezu a silný proud prudce naráží do vysoké larsenové zdi. Od ní se odráží a odtéká zhruba 3m širokou mezerou. Jenže jak nárazová železná stěna, tak i odtok je ucpán kládou a náplavovým dřívím. Jedná se o velmi nebezpečnou situaci a to i za nižších průtoků. Je potřeba zastavit včas a přenést přes suchý jez.

Druhý den se dá z Ústí pokračovat do Brandýsa, což je plavba pomalejší, než přecházející díky několika jezům a obtížnost je již ZW. U fotbalového hřiště v Brandýse je tábořiště, případně se dá i tábořit u místního koupaliště. A když už budete v Brandýse, zaskočte se podívat na zříceninu hradu Brandýs.

Další den se dá pokračovat za Choceň. Při jízdě v Chocni za malého stavu vody je dobré využít náhon, který odbočuje mezi dvěma jezy u silničního mostu. Náhon se nedá minout. Je široký a bere téměř celou řeku. Jízda náhonem skýtá několik hodně nízkých mostíků, které se právě při nízkém stavu dají podjet. Zastavuje se až před elektrárnou na molu vpravo a přenáší se po cestičce k pěší lávce. U ní je uzavíratelná branka se schody a molem pro nástup. Po několika stech metrech následuje soutok s řekou. Ta si i nadále udržuje značný odstup od civilizace a v mírných meandrech s příjemným proudem pokračuje dále. Krajina je otevřená se stromovím lemující řeku narozdíl od horní části, které je v širším lesnatém údolí.

Před Plchovicemi najednou dochází k rozdvojení řeky. Kudy jet? Vlevo nebo vpravo? Šířka řeky v obou ramenech se zdá být stejná a tak volím cestu vlevo. Nejprve to celkem jde, ale pak se začíná řeka zužovat. Jsem celkem nervózní, zda-li jsem vybral opravdu správnou cestu. Po několika prudkých meandrech a zarostlých místech je tu sjízdný stupeň. Kousek za ním je neprůjezdný zátaras z padlých stromů. Přenáší se kousek přes vysoký břeh do druhého ramene, které zrovna přitéká, a poté dochází ke spojení obou ramen.

Jez na ř.km 15.2 doznal navýšení skoro o 1 metr, ale naštěstí nekrade vodu. To se už nedá říci o jezu 1,5 km pod ním. Je nově vybudovaný a napájí soukromý rybník, po kterém se nesmí jezdit. V korytě moc vody nezbývá a tak může být následujících 500m v létě obtížně sjízdných. Jez u Čermné je také vysoký, ale náhon se kousek za jezem vrací. Poslední jez je 2 km před Borohrádkem a vodu odvádí dlouhým náhonem. V řece pak přes léto nemusí být až do Borohrádku dobrá sjízdnost. Proto je lepší jet náhonem a elektrárnu celkem bez potíží přenést vlevo přes silnici. Tím se však vzdálíte od městečka, kde na náměstí je celkem solidní hospoda. U jezu se dá navíc nouzově neoficiálně tábořit, není zde ale žádné zázemí.

Další plavba k soutoku s Divokou probíhá bez větších komplikací. Jen v závěru je jeden velký zátaras z padlých stromů s ohromným bordelem. Pak už přichází soutok s Divokou a kousek pod ním i jez v Albrechticích. U něho se často táboří a chodí se do hospody kousek od řeky. Spojená Orlice pak nabízí minimálně další dva dny pohodové plavby s vodou téměř po celý rok. Na trase do Svinar nejsou žádné jezy a přespává se před mostem v Krňovicích na velké písčité pláži. U mostu je skvělá hospoda a taktéž nově otevřená pobočka Půjčovny Metuje, která zde půjčuje plastové lodě.

Tichá Orlice spolu se spojenou nabízí z kraje léta 6-7 dní na vodě a během léta při nižším stavu 4 denní jízdu z Chocně. To dělá Orlici velmi zajímavou i pro prázdninově zaměřené vodáky. Hospod na trase je dostatek, horší je to však s oficiálním tábořením. Kromě kempů v horním úseku pak již žádné nejsou a táboří se ve volné přírodě. To se ale v příštím roce zlepší a to nejenom díky několika připravovaným projektům. Všechny Orlice totiž tvoří Přírodní park Orlice, kde jsou určitá omezení. Proto by se vodáci měli na Orlicích chovat s co nejvyšším respektem a s ohledem k ochraně přírody, aby nedošlo k případným regulacím ze strany státních orgánů. Není výjimkou na řece pozorovat ledňáčky, káně lesní, labutě a další zajímavé živočichy. Dokonce se můžete setkat i s vydrou a na březích s kosatci. Já jsem dokonce viděl čápa černého a pro příznivce mašin jezdí okolo řeky Pendolino.

Poslední vydaná kilometráž některé změny na Tiché Orlici nezahrnuje a leckdy je velmi nepřesná. V nejbližší době bude zde na webu opravena dle aktuální situace. Více fotografií naleznete u řeky.

Petr