Tentokrát se vydáme na pravostranné přítoky Vltavy. Citované pasáže (kursivou) pocházejí z knihy ing. Vratislava Teklého: Kilometráž českých řek, vydané r. 1936. Je to první obsáhlejší kilometráž vůbec, zahrnuje přes 40 českých toků i s jejich popisem.

Malše

Nádherná divoká říčka… je pro vodáka jednou z nejkrásnějších tur, bohužel uskutečnitelných jen za vyšších stavů vodních… Za malé vody pro svůj prudký spád je těžce sjízdná. Pro svou krásu zaslouží si daleko více pozornosti vodáků než dosud - měl by ji znát každý kanoista… Od ústí Černé plují již vory a jezy mají odtud tedy i propusti… Nejkrásnější část řeky mezi Kaplicí a Římovem nepozná nikdo jiný než vodák, těsné údolí nedovolí zde místy ani pěšinu po břehu… Vysoké skalnaté stráně porostlé jsou lesem a na dně hlubokého údolí přes četné balvany proudí Malše… Kajakář, který může naložiti člun na vozík, je zde ve výhodě, neboť dráha je všude dost daleko… Dopravu kanoí obstarává zde pan Studený, hostinský u nádraží Kaplice… Národnostně je území přibližně do Kaplice německé, odtud české. Míst pro táboření je všude dostatek.

Tu nejkrásnější část řeky už nepozná ani vodák, neboť kvůli přehradě Římov (1978) a jejímu vodárenskému pásmu lze sjíždět jen asi třetinu z původních 30km. Pamatuje ještě někdo zatopený úsek? Jen připomínám, že první zmínka o splutí Malše na kanoích je z r. 1875, více najdete v Historické sekci.

Stropnice, Černá, Pohořský potok

Stropnice, přítok Malše, je sjízdná z Borovan, za zvlášť příznivé vody od Nových Hradů. V dolním toku pod Borovany teče nádherným údolím.
Při vyšším stavu vodním je pro dobré kanoisty splavný i přítok Malše, Černá, případně i Pohořský potok. U Pohoří, téměř na rakouských hranicích je totiž vybudována klausura, odkud se vypouští voda, čímž je umožněna voroplavba. Na Pohořský potok, zvláště na jeho horní tok nad Migalem, mohou si však troufati skutečně jen nejlepší kanoisté, kteří se nebojí riskovati loď. Pohořský potok ústí do Černé, která v posledních několika kilometrech prudce teče nádherným kaňonem. Je však také přístupna jen zdatným kanoistům.

Černá a Pohořský potok patří k nejtěžším úsekům zmiňovaným v této  Kilometráži jako sjízdné pro (nejlepší) vodáky té doby. V dnešní mluvě obtížnost až WW III. Vzhledem k tehdejším dřevěným lodím obdivuhodné! Zároveň je tu vidět velká provázanost vodáctví a plavení dříví - kde proplují vory, zkouší to vodáci také.

Lužnice

Vedle Vltavy snad nejznámější řeka česká, vhodná zejména pro dlouhé tury… Společným znakem je však poměrně malý proud, způsobený také velikým počtem jezů… Splavná je již od státní hranice, turu začínáme v nejbližší železniční stanici, kterou je Nová Ves, pohodlnější jezdí ze Suchdola. Řeka zde je většinou ještě v přírodním stavu a točí tisíce zákrutů a prodírá se mezi vrbami ji obklopujícími. U Pilaře odbočuje Zlatá stoka. Je sjízdná, jízda po ní však není většinou povolena. Navíc četné mostky na ni je nutno za vyšší vody přenášeti… U Magdaleny dělí se Lužnice opět. Vlevo pokračuje původní řečiště, dnes zvané Stará řeka, vpravo pak jde Nová řeka, pro voroplavbu vybudované řečiště, které ústí do Nežárky… Raději však jezdíme Starou řeku. Je to u nás jedinečný případ, kdy řeka úplně v přírodním stavu prodírá se v pravém slova smyslu divokou vegetací… Bohužel pod Rožmberkem již krása končí, řeka je regulována… Pro proplutí všemi naznačenými způsoby je potřebí povolení Správy státních lesů a statků v Třeboni, neboť jednak tok samý, jednak pozemky okolní nejsou veřejné, ale jsou státním majetkem… Je nutno podati žádost kolovanou 5 Kč a udati dobu, jméno, počet lodí a osob, jakož i trať, pro kterou má býti povolení vydáno… Před Táborem vstupuje Lužnice opět do užšího údolí, které je opět skutečně velmi krásné… Lužnice teče územím až na malý pohraniční kus výhradně českým. Pěkných tábořišť, zvláště v horním a spodním úseku je dostatek.

Poznámku „pohodlnější jezdí ze Suchdola“ bych dnes upravil na „jen ti nejodvážnější to jednou za život zkusí i nad ním“. Anebo to byl i tehdy stejný Mompračem, ale vodáci více dobrodružní? Co se týče dnešní Zlaté stoky (dokončena v r. 1518), nikde jsem nenašel zákaz splouvání, ale ani informaci, že by ji někdo jel/jezdil. Nebo jsem jen špatně hledal? Stará i Nová (zbudována r. 1587) řeka se v současnosti splouvá celoročně bez povolení, ale už je připravena novela vyhlášky ve znění:„ je povolen průjezd vodáků řekou Lužnicí, Starou řekou a Novou řekou, pokud orgán ochrany přírody průjezd časově či místně dočasně neomezí.“ Jinak v historických odkazech lze nalézt deník vodáků splouvající Lužnici v r. 1929, případně staré filmové záběry z řeky v cyklu Hledání ztraceného času.

Nežárka

Velmi příjemná, klikatá řeka, má poměrně stálou vodu, je dobře splavná… Má hodně jezů, v dolním toku splavná pro vory a má v této trati tedy i vorové propusti. Začátek tury v J. Hradci nebo v Jarošově, kde Nežárka vzniká spojením Kameničky a Žirovničky… Území, kromě několika málo smíšených obcí u J. Hradce úplně české. Krásná tábořiště všude.

Sázava

Krásná a velká řeka… je pro vodní turistiku velmi vhodnou řekou, bohužel nikoliv po celý rok splavnou. Nejsnáze splavný je střední tok, s četnými jezy, kde Sázava jest klidná. Pro horní a dolní tok je však potřebí vyšších stavů vodních. A právě tyto partie náležejí k nejkrásnějším na našich řekách. Na horním toku jsou to známé peřeje pod Smrčnou, s velikým spádem, na dolním toku pak četné peřeje od Žampachu do Pikovic. Sázava je splavná z Ledče i pro vory, její jezy mají sjízdné vorové propusti. Podle řeky vede stále dráha, takže můžeme začíti turu kdekoliv. Z Něm. Brodu je to nádherná asi 3denní tura, je možno však začíti výše… ovšem za vyšší vody. Řeka proudí většinou údolím, z počátku širším, u ústí pak hlubokým skalnatým. Je to řeka, která stojí za to, abychom ji častěji jezdili než dosud.

Z dnešního pohledu až neuvěřitelné, že trasu  Havlbrod – Pikovice (cca 160 km) tehdejší vodáci dávali za 3 dny. Proč ale byla Sázava tehdy tak opomíjená? Že by těžká konkurence v podobě Svatojánských proudů? Malý letní průtok? Neexistence potahových stezek a tedy nemožnost koníčkovat proti proudu? Obtížnost řeky v Sázavském kaňonu? A proč je v knize zmínka jen o peřejích pod Žampachem, když ten má proti úseku z Krhanic menší spád i obtížnost? Že by opět málo vody kvůli náhonům nad Žampachem?

Želivka a Vlašimská Blanice

Želivku možno jeti za vyšší vody ze Želiva, poměrně snadno pak z Dolních Kralovic. Blanice vyžaduje více vody, neboť je to malá říčka. Byla již z Vlašimě jeta.

Želivku, jako turistickou řeku, zabila vodní nádrž Švihov (1974) a její vodárenské pásmo. Zůstal jen asi 12km úsek pod Želivem, díky elektrárně tam ale teče řeka skoro každý den. Pamatuje ještě někdo splouvání původní Želivky? Blanici před 70 lety lze shlédnout v Čáslavského HZČ, 3. díl pořadu Pádlem i Kamerou (viz historické odkazech).

V dalším dílu vyrazíme na levou stranu Vltavy, tedy na Otavu, Lomnici, Berounku, Střelu a další.

Kmochacek