Rok se s rokem sešel a je to tu znovu. Vodácké fórum se hemží zprávami kdo kdy a s kým jede.

Dorážím v sobotu brzy ráno. Kmocháček už taky nemohl dospat a pochoduje ke mně. Obcházím kemp a zdravím známé. Leckdo je už vzhůru, ale když před 9 dáváme na vodu, jsme první.

Díky zvýšené výdřevě na výpusti z bazénku je roura pod hladinou a tedy trochu míň zábavy než obvykle. Dáme pár nájezdů a jdeme na to. Nejdřív epesní hupík, co vypláchne dutiny. V první kaskádě jsou obrovský vlny, které jsem tam ještě nezažil. Odčerpávám vodu z  Kursku Juniora a začínám toužit po šprajdě. Kmocháček mě zblbnul, že nebude potřeba, když máme ta naše čůradla. Já jsem zas na oplátku tvrzením o krásném počasí zapříčinil Kmocháčkovu jízdu bez bundy.

Pokračujem přes dvojku, kde dost bouchám dnem o kameny. Také třetí kaskádu nepoznávám, jsou v ní opět povedené vlny. Asi v půlce Márty eskymuje a chlubí se krvavými klouby. Během dne zjišťuji, že rozhodně není žádnou výjimkou.

Sklouznem jezík a už prohlížíme čtyřku. Je to mazec, ale není času nazbyt. Za 10 min nám odjíždí první bus nahoru. Vlny jsou nádherný, ale jízda mi připomíná kulečník - rána zprava, rána zleva …

Kousek před cílem Kmocháček ztrácí pádlo a odplouvá zuřivě pádlujíc jen rukama. Nebojím se o něj, máme to natrénovaný z Vrbnýho. Vyrážím za jeho pádlem, co se šprajcuje o strom. Při couvání do vracáku mě nečekaně do zad dloube větev a k pobavení Mártyho nejprve obstojně vylehávám a následně potupně…. No, když už jsem mokrej, tak plavu přes proud pro to z(a)tracený pádlo. Měli jsme Hamerák jen pro sebe, nakládáme do skoro prázdného autobusu a hurá zpět do Ratmírova.

Při druhé jízdě hned před první kaskádou objíždím kajakáře se zaseklým kajakem pod kamenem a stíhám singlíře přede mnou. Ten se však cvaká, těsně ho míjím a modlím se, aby tam ještě chvilku vydržel a nezvednul přímo před mojí špicí. Na čtyřce fotíme, ale moc lidí se necvaká, tak lanařím Kmocháčka, aby předvedl nějakou krev. Bere to doslova. Zcela zatopen je zamáčknut do závěrečného válečku pod čtyřkou a krysí.

Po příjezdu do Dvorečku zjišťujeme, že se již probudili i ostatní, a tak míjíme přeplněné autobusy a pokračujeme dolů. Spodek je příjemná turistika, a tak odpočinkově blbnem na vlnkách.

V Jindřiši nás opouští Palacký a rozhoduje se pro cestu k vlaku po vodě. Já už před lety v té džungli byl. Rád si to odpustím a spěchám s Kmocháčkem autobusem nahoru. Na třetí jízdu se k nám přidává Ilča s nějakým nováčkem. Dostavuje se únava a začínám záběry šidit. Na čtyřce značně vylehávám a její spodní část dávám pozpátku.

Třikrát a dost! Už to nepokouším a volám manželce. Přiváží syna a jedem spolu na závěr spodní úsek do Jindřiše. Je to jeho první potok na kajaku a je nadšen.

Na závěr dáváme poslední sobotní vláček. Kmocháček by sice rád po vodě, ale já trvám na kolejdách a pěší turistice. Když vlak přijíždí, je na nástupišti jen pár vodáků. Ale postupně se z lesa vynořují další, co zažili to zelené peklo pod Jindřišem. Lodě mají plné listí a někteří i krvavé nosy. Ještě, že jsem se nenechal přemluvit. Nejspíš bychom dopadli jako ten poslední kajakář. Vynořil se z lesa právě, když vlak vyrazil. Tak jsme mu aspoň trochu škodolibě zamávali. Pochopil a zamával taky.

Nakonec bych ještě ocenil, že se konečně probudili v hospodě v Jindřiši, a letos poprvé otevřeli. Připravili venkovní grilování a dokonce i opékáním prasete. Škoda, že jsem musel domů.

V neděli před obědem jsem usoudil, že jako předkrm by neškodilo drobet cizí krve, a tak jsem vyrazil s foťákem na kaskády. Tak obrovskou frontu, co byla na nástupu okolo 11 hodiny, jsem ještě neviděl. Kdo vsadil na sobotu jistě neprohloupil. Fotky ze soboty a odkaz na fotky z neděle najdete na www.zralok.estranky.cz.

Žralok

Nudíte se? Kupte si …

Už vás Hamerák trochu nudí? Znáte ho jak svý pádlo? Kaskády dáváte na půl plynu a pod nimi necítíte potřebu ventilovat nabyté dojmy kámošům? Mám řešení! Nebuďte líní a konzervativní – zkuste nějakou změnu… třeba jinou loď! A najednou je tu opět nervozita, sevřené pozadí, nevhodný záběr nebo náklon a následný boj o holý život plavmo – zkrátka starý dobrý Hamerák, jak si ho možná matně pamatujete z šerého dávnověku.

Dosud jsem ho dával vždy na vzducholodi - převážně v singlu – a časem mi to začalo připomínat stále víc čaj o páté, než pojídání ryby Fugu. Toto přeci nemám zapotřebí… a tak vyrazil na svým otevřenkovým BlueMovi.

Hned první kaskáda mě málem 2x dostala a dolů jsem přijel v ponorce. Neustálý ťukec s kameny a voda nepříjemně zvědavá, cože to skrývám v podpalubí … okamžitě jsem pochopil, proč jsou měchuřiny na Hameráku tak oblíbené. Dokonce i Pálavy vytlačují stabilnější a vylévatelné kanoe. Postupně se to přece jen zlepšilo a pevně věřím ve světlé zítřky.

Ale Hamerák se pro mne stal opět zdrojem zážitků nikoliv nutně příjemných, zato určitě intenzivních. Nechcete si také nějak okořenit ten svůj Hamerák?

Kmocháček