Předjarní období je plné očekávání – vodák turista očekává začátek sezóny, divokovodní vodák očekává oblevu, alergik nástup pylové sezóny … Jak se toto období prodlužuje, vnitřní pnutí pádlera nabírá na síle. V tomto má pravověrný potokář, moderně kvaker, výhodu. A to proto, že jeho typické toky (možná lépe psát stoky) jsou sjízdné i v tomto období.

Protože naše vzducholodní potoční komando sdružuje samé závisláky, vnitřní pnutí musíme uvolňovat často, nejlépe každý víkend. Tentokráte se s Vámi, milí nepostižení čtenáři, podělíme o zážitek ze splutí, prodírání a přenášení Loučné. Místní patriot by se zcela jistě ohradil proti tomu označovat Loučnou za kvak. Nicméně v naší definici to znamená „hodnotný vodní terén plný křovíček, meandrů, bláta a přenášení“. Ve vegetační sezóně se jako zásadní složka přidávají kopřivy.

Nasedáme pod mostem v Zámrsku a Loučná nás nenechává dlouho čekat a dává najevo, jakým směrem se bude dnešní výlet ubírat.

Meandry se klikatí jako nakopnutá zahradní hadice, ve vodním toku se objevují ve většině projetelné či podjetelné překážky z padlých stromů a větví. Tyto překážky ale nejsou časté nadmíru – jen udržují ve střehu a jsou prokládány kochacími pasážemi přírodního toku.

Loučná protéká polabskou nížinou, přesto i zde se najde kopeček, na kterém je postaven kostelík s dřevěnou zvonicí, což je příjemné přerušení neustálých vrbiček.

Po projetí vesnice se v Loučné opět probouzí její přírodní charakter a vrací se zpět průjezdy padlými stromy, což pro vzducholoďáře je akt plný napětí – propíchnu či nepropíchnu? Loučná je však laskavá a žádný takovýto incident se nekoná.

Drobné nepříjemnosti, jako je třeba větví shozená čepice, Loučná kompenzuje dalšími kochacími pasážemi.

Bohužel tento nádherný úsek pod Čeradicemi končí a Loučná se mění v plně regulovanou odvodňovací stoku typu olej-jez-olej-jez. Přírodní koryto pod jezy je navíc naprosto nesjízdné kvůli nedostatku vody, a tak je nutno jet náhony. Poslední náhon ale rozhodně stojí za sjetí, a to proto, že je zde krásný vodní akvadukt.

Tento akvadukt je jetelný jak vrchem, tak spodem.

Přemosťuje potok Lodrantku, po které se vracíme zpátky do Loučné. Dále se již o nic zajímavého nejedná, pouze dojíždíme do Labe

a po něm již potmě do Pardubic na vlak. Když vás tedy budou v zimě svrbět ruce a nic nepoteče, vzpomeňte si na Loučnou!

Tibor Sedláček