Tak jsme se po roce rozhodli sjet nějakou řeku, kterou jsme ještě nejeli. Tentokrát to byla Úpa. Ve čtvrtek 31.5.07 se necháváme odvést do Slatiny pod most, táboříme, něco málo pojíme a popijeme, zapálíme oheň a asi za hodinu nás tam překvapuje hlídka policie. Ze začátku se přihrnuli jak velká voda. Když nám posvítili do obličeje, tak zkonstatovali, že nejsme žádní kovbojíčci, prohodili jsme pár zdvořilostních frází, a jako že jen přespíme a jedem dál. Jen nám připomněli, ať dáváme pozor na oheň, a odfrčeli pryč. Chovali se docela slušně.

Ráno dorazil zbytek výpravy: Tláskyč a David. Stav vody dle vodočtu byl 35 cm a podle toho taky vypadal plavba. Hned pod mostem je jez, na kterým jsme poprvé vylézali z lodi, a přetahovali. Pak už to bylo samé nalejzání, vylejzání a šutrovačka. Jinak je to plavba moc zajímavá bez většího nebezpečí, kromě jednoho stromu přímo v zatáčce, který byl typickým obracečem lodí. Tímto stylem jsme dojeli do Babiččina údolí, kde jsme sešoupli lodě Viktorčiným splavem. Věci jsme vynesli a lodě poslali jezem samotný u pravé zdi. Sjeli jsme ještě kousek po proudu a u mostku zastavujeme, abychom jsme se šli podívat na Babičku. Škoda, že ta stará hospoda je zavřená a zpustlá, je tam jen velký stánek s občerstvením.

Pak nás zastavil až jez u přivaděče na Rozkoš, který se obnáší vpravo. Naše plavba pokračovala kousek za Českou Skalici, kde jsme se na vysokým břehu po pravé straně utábořili. Postavili jsme bivakovací plachtičku, Tláskyč stan, naložili malý kluky do lodi a přebrodili na druhou stranu, abychom se dostali do hospody. Po obvyklé konzumaci nápojů jsme vyrazili bydlet. Na břehu se oblékáme do mokrých bot do vody, převážíme kluky a až na druhé straně zjišťujeme, že nám do nich nalezli slimáci, a my je rozšlápli. Nevadí, rozdělali jsme oheň, dali nějaký víno a šli spát. V noci solidní liják, který mě stál suchý spacák. Nějak jsem si špatně lehl a lilo přímo na mě.

Ráno po obvyklé a nezbytné snídani polívka, pivo, víno, zelenina a špek jsme opět vyrazili. Chtěli jsme doplnit zásoby piva do basičky, jenže nikde jsme nic nenašli. Je tam nějak málo hospod. Na ř. km 8,5 je jez, který se dá v pohodě po prohlédnutí sjet. Tady už teče dost vody a nemusí se nikde přenášet. Na ř. km 6,2 je sjízdný práh, ale pak přijdou 3 nizoučké stupně, které jsou dle stavu vody poměrně nebezpečné. Tvoří se za nimi velké válce a zvláště před druhým varují jak cedule, tak i pomníčky na břehu. První byl za našeho nízkého stavu sjízdný, ostatní jsme raději nejeli a překoníčkovali.

Pomalu se blížíme k Jaroměři. Na plovárně jsme se občerstvili, přenesli zprava jez a po pár jetelných stupních jsme přijeli do Jaroměře. Úpa se zde vlévá do Labe. Následuje stupeň s přenášením vpravo po chodníčku a pak už plavba probíhala jako vloni, když jsme se do Labe připojili z Metuje. Pokračujeme po voleji do Černožic k našemu loňskému místu pro přenocování. Tentokrát bylo krásně vysekané (kamarád Jenča sekal břeh Labe, tak nám to tam upravil), odchod do restaurace U Saze a ráno nás čeká poslední plavba do Smiřic k jezu. Odtud už auty s manželkami k domovu.

Takže konstatuji, že řeka je jetelná i za nižšího stavu vody, je pěkná a zajímavá, jen je v okolí málo hospod přístupných blízko řeky.

Martin

P.S. Ještě bych chtěl vyjádřit pochvalu Adamovi. Ačkoliv jel poprvé vodu a vůbec poprvé spal venku, tak se choval jako zkušenej říční vlk.