Teplý únor a prší. Průtoky stoupají. Severní část povodí Labe dosahuje už prvních stupňů povodňové aktivity. A do toho příznivá předpověď na sobotu – přestane pršet a teplota se vyšplhá nad 10°C. Co si jen vybrat z dlouhého menu sjízdných řek a potoků pro jednodeňku?

Povodňově zvýšené toky nechci v singlu riskovat. Zarostlé a zapadané potoky taky nejsou v únoru ideální. Co takhle třeba Úslava – od soutoku s Bradavou bývala širší a nezapadaná. A její přítoky jsem taky zatím neprozkoumal. Ráno mě vlak unáší do Plzně a pak dál na jih do městečka Nezvěstice. V cukrárnobufíku naproti kostelu se cestou k řece posilňuju dršťkovou polévkou a hořickou trubičkou. Přecházím silniční most (s křížkem a připomínkou demarkační linie - setkání armád v roce 1945), protože chci začít na říčce Bradavě.

Dolní Bradava

Bradava, někdy zvaná též Žákava, podle vodáckých šprýmařů též Bradavka, je pravostranný přítok Úslavy. Začínám na konci obce Žákava. Přes říčku tu vede lávka pro pěší. Nafukuju pálavu až pod stupněm s válcem, který se mi nechce překonávat.

Aktuálně Bradavou protéká nějakých 1,25 m3/s, tedy z vodáckého hlediska podstav. V singlu to ale půjde a bude to i bezpečnější. Říčka pěkně teče, občas se vyskytne sjízdný stupeň. Nalevo na mě mezi stromy pokukuje věž kostela v Nezvěsticích. Až larsenový troják u koupaliště raději prohlížím a obnáším. Pokud by z něj čouhal kousek železa, nemusela by moje pálava splutí přežít. Při tom si čtu infopanel upozorňující, že v povodí Bradavy se vyskytuje nejvíce raků kamenáčů u nás.

Podjíždím silniční můstek a po chvíli mě nezáludná, příjemná WW I vynese do o dosti širší Úslavy.

Úslava z Nezvěstic

Lehce kalná Úslava má průtok mírně nad 5 kubíků (vodočet Koterov). Zde hodnotím aktuální stav jako celkem ideální. Po chvíli náhon, který předtím ochudil Úslavu a pak podbublal pod korytem Bradavy, vrací vodu. Podjíždím železniční i silniční most.

Za silničním mostem voda proudí už méně, jedná se o volej následujícího jezu ve Šťáhlavicích.

Kornatický potok

Do klidné hladiny nad jezem nenápadně ústí zprava Kornatický potok. To je potokářská výzva!

Vyplouvám proti jeho proudu jen asi 50 metrů, pak mě zastavuje mělký brod.

Vytahuju pálavu po louce vzhůru asi 400 metrů proti proudu k chatám. Tady se v toku nachází množství padlých kmenů. Splutí začnu až pod nimi.

Potok je úzký, ale většinou průjezdný a teče. Cestou mě zpomalí jen jeden zátras z padlého kmene.

Ke konci podplouvám lávku a dřu o dno na mělkém brodu. Vplouvám do Úslavy.

Úslava podruhé

Po kratším voleji přistávám nad jezem Šťáhlavice. Za tohoto stavu šel jez snadno splout - sklouznout po šikmé spádové desce.

Řeka se rozeběhne. Tvoří příjemné nezáludné peřejky, ale jen do obtížnosti WW1.

Na březích kvetou jehnědy lísek a zpívají první ptáci. Doplouvám na volej dalšího jezu pod klasicistní zámek Kozel. Netuším, zda byl pojmenován podle přezdívky nějakého místního šlechtice.

Každopádně je to příjemné místo. Svačím. O kousek výš na pravém břehu se zrcadlí zámecký rybník. To je zase rybníkopádlířská výzva! Času mám nazbyt, tak vytáhnu kánoi na rybník a zapádluju si asi kilometrové kolečko okolo jeho břehů.

Po hladině plavou kachny a labutě, po okolí se trousí návštěvníci. Obeplouvám malý robinsonský ostrůvek s mohutnou vrbou.

Po rybničním okruhu přetáhnu zas pálavu po trávníku a vracím se na řeku. Překonávám volej a doplouvám k jezu.

No,… k jezu? Po jeho přetažení si uvědomuju, že se zřejmě jedná jen o obtokové rameno a vlastní jez bude ještě po voleji kdesi vepředu. Vody tu neteče úplně mnoho, ale vracet se mi nechce.

Obnáším skupinku padlých stromů a při vystupování se dokonce popálím o miniaturní kopřivy. To se mi v únoru ještě nestalo.

Naštěstí se většina vody po chvíli zleva vrací. Podplouvám silniční most ve Šťáhlavech s pěknou peřejkou. Řeku místy lemují chatoviště, teď v únoru naštěstí opuštená.

Po klidné vodě doplouvám na jez Sedlec, který má dlouhý neobvyklý povodňový přepad po levé straně. Tam taky loď přetahuju, skok do kamenitého vývařiště mě neláká.

Následuje pěkný proudný úsek se skálou. Z kopce na levém břehu na vás juká starobylá zřícenina hradu Radyně, obydlená strašidelným Radoušem.

Pak se část vody, ukradená jezem, turbínou vrací z přilehlých rybníků. Podplouvám silniční most v Sedleci a nějaké lávky. Zastavuje mě až jez před Starým Plzencem, který přetahuju po pravé straně. U jezu si nějaká zachumlaná rodinka – věřte nebo ne - griluje klobásky.

Projíždím Starý Plzenec, což je předchůdce dnešní Plzně. Nad řekou se tyčí někdejší slovanské hradiště, které připomíná rotunda svatého Petra a Pavla. Tady máte možnost plavbu ukončit – železniční stanice stojí asi kilák od mostu na levém břehu.

Já ale pluju dál a riskuju noční pádlování, protože další železniční zastávka se nachází až za více než 11 kilometrů plavby. Za chvíli potkávám další jez. Po prohlédnutí byl sjízdný přes korunu, pěkná skluzavka.

Následuje pěkný přírodní proudný úsek. Pozoruju ledňáčky a skorce. Nad údolím prochází estakáda dálničního obchvatu Plzně.

Proudící říčka mě nese dál. Podplouvám šikmou cyklolávku. Pak si prohlížím jez před Koterovem – za tohoto stavu vody sjízdnou skluzavku se šplíchancem vody na konci.

Podplouvám silniční most v Plzni-Koterově, za kterým je umístěna vodoměrná stanice. Ze břehu na mě shlíží pěkné domečky vesnické památkové rezervace.

Stmívá se. Obeplouvám skalky, projíždím meandry a pod další cyklolávkou.

Následující jez Plzeň – Božkov s lavičkou a zbytky po bujarých oslavách obnáším vlevo.

Pluju mekkou českých alkoholiků – Božkovem - se splouvatelným stupněm a za ním umístěným silničním mostem.

Padá tma. Raději obnáším hučící nebezpečný stupeň s válcem na km 3,9. Přistávám před mostem v Plzni – Lobzech (km 3,3). Na levém břehu tu na mě čeká železniční zastávka Plzeň – Slovany. Odtud mě příjemný vláček odveze domů po dnešních skoro 26 kilometrech plavby.

Závěr

S narůstajícím oteplováním budou asi únorové vody přívětivější, než jsme byli zvyklí. Tak šťastnou plavbu!

Ahoj Eki