Pozn. redakce: Jsem moc rád, že se mi ozval onen šílenec, kterého popisuji v článku z letošního Vavřince. Jak prožíval jízdu v plavkách a jak se cítil? O tom více v jeho dopise, který zaslal svým kamarádům. Díky Martine za Tvoje konečné rozhodnutí podělit se o dopis i s ostatními vodáky.

Nazdar Lucko, Mráčku, Mokrejši, Cyrile,

za to, že jste mi svou kooperací umožnili prožít nezapomenutelné zážitky na letošním Vavřiňáku, považuji za slušné rozdělit se s Vámi aspoň o své hluboké zážitky z této akce.

Napřed to hlavní: Vámi zapůjčené vybavení neutrpělo a během týdne ho vrátím, tak si navrhněte jak a kde. A nyní in medias res: Falešnou skromnost stranou - domnívám se, že jsem se vyklopil vícekrát, než všichni ostatní účastníci této akce dohromady.

Konkrétní evidenci jsem přestal vést asi u sedmého vykrysení, ale došlo to do dvouciferné hodnoty, asi někam mezi 12ku a 15ku. (Tím jsem překonal vlastní výkon z mého posledního splutí Vavřiňáku asi v roce 1998, kdy mě obecně proklínaná, ale mě osobně docela sympatická kancelář CVOK přiřadila na Pálavu s bodrým Moravákem, značně posilněným domácí slivovicí, kdy jsme se spolu udělali - po opakovaném prostřídání stran i míst v lodi - devětkrát. Po třetím koupání jsem se tehdy posilnil jeho slivovicí též. Zato nyní jsem v sobě neměl ani kapku alkoholu, čehož dodatečně lituji.) Za většinu z nich nemůže obtížnost toku, ale specifické podmínky mé plavby. Poté, co mi Mráček optimisticky referoval (byť přiznal, že z třetí ruky) na Hameráku o výborných vlastnostech nafukovacího kajáčku Safari, a poté, co jsem jeden nový uviděl ve výprodeji v ABC Vršovice za pouhé čtyři klacky, jsem ho okamžitě pořídil, octnuv se tím opět ve svém obvyklém stavu, tj. na mizině. Chtěl jsem ho ale vyzkoušet ještě do příchodu zimy, protože začátek jarní vodácké sezóny 2003 už patrně prožiji na Balkáně. Proto jsem si od Lucky vypůjčil kajakové pádlo a vyrazil na vlastní pěst vlakem na Vavřiňák.

Kajáček jsem si sice byl již předtím nafoukl na zkoušku doma v teple, ale chyběl u něho obrázkový návod, a tak jsem ani netušil, jak správně upoutat popruhy. Vždy buď nějaký přebýval, nebo chyběl, případně obojí. Další svízel byla s tím, že na vodě už nějaké zkušenosti mám, a to i z vyšších obtížností, ale žádné s kajakpádlem. Naposled (i poprvé) jsem jej držel v ruce před sedmi lety na Sávě, a ono mi to zapomíná. Pro budoucno je príma, že je kajak Safari podle výrobce určen i na klidnou vodu.Asi opravdu nebyl nejlepší nápad zkoušet ho právě na Vavřinci, ale příště už to bude s pádlem, na které jsem zvyklej, nebo až co se naučím s tou vrtulí zacházet.

No, nevadí. Dojel jsem vlakem do Hatí a došel zbývající 2 km k vavřinecké výpusti. Nafouknout kajak prázdninovou žabkou chce holt trpělivost, ale byl jsem hotov dřív, než jste vy šneci dorazili bourákem z Prahy. Také jsem si oblékl své vymakané termooblečení (o něm později). Pak jste dorazili a já vás akorát zkásnul o pádlo, přilbu a provaz. Byl bych moc rád jel celou dobu s vámi, a hlavně sledoval Váš sjezd Toušické kaskády, ale to už jsem zase slíbil jiné kamarádce, že v osm večer budu u ní v České Lípě, a k tomu potřeboval stihnout nutně vlak z Bošic u Kouřimi v 15:30, a pak asi pětkrát přesedat. V neděli jsem plout nemohl pro pracovní pohotovost. Tak, teď víte, proč jsem tak spěchal.

Pět metrů pod startem čekala první zatěžkávací zkouška - nízká lávka. Nasedl jsem, popruhy radši nechal otevřené, abych se nezamotal, a vyplul. Pod lávku mě zanesl proud šikovně, ohnul jsem se dostatečně, tak to vyšlo. Pak nastaly první problémy. Nějak jsem nepochopil, proč jsou listy kajakpádel pootočeny o 90 stupňů. Pro mě za mě by nemusely být vůbec nebo max. do 30. Z toho rezultovala většina mých koupání, protože jsem obvykle na nějakém kritickém místě zabral ze vší síly, óóóóóóvšem hranou listu a chybějící, leč očekávaný odpor vody způsobil překocení. Po jednom z nich jsem si zhydrotrekoval (zcanyoningoval) i prostřední minikaskádku (branky 4-8) hubou napřed, jen s jedním dotykem povodní branky. Asi po desátém polootočení kol vodorovné osy jsem to vzdal a používal pouze jeden z listů pádla kanoistickým způsobem. Žbluňků výrazně ubylo, jen se občas zadrhl vrchní list o nízké větve. Jinak mi koupání ani zalití zas tolik nevadilo, což většina ostatních vodáků nechápala, a halekali na mě, zda mi není teplo, Nastěnko, či z jakého zápasu jedu. To bylo tím, že jsem měl na jinak holých nohou kopačky. Jde o ideální obuv na vodu, protože špunty nekloužou v bahně ani po kamenech. Navíc po akci rychle schnou. Plavky postačily, neboť voda byla po létu stále o něco teplejší než vzduch, a tak jsem vždy padal do vody téměř s radostí, že se zas ohřeju. Jedině konečky prstů mi dost mrzly, a vděčně jsem využil každého ohýnku, abych si je zase zprovoznil. Nohy od kotníku dolů jsem moc necítil. To jsem ale věděl, že to za těch 8 kilometrů na vlak z Drahobudic zas rozejdu. Přesto připouštím, že o pořízení aspoň neoprénových botek bych mohl po příští výplatě uvažovat. Taky rukavice si příště vezmu lepší než ty cyklistické, které nekryjí právě to nejcitlivější - konečky prstů.

Od pasu nahoru se mi zde velice osvědčilo mít tričko, na něm záchrannou vestu z vojenského výprodeje za 20,- Kč a přes ní teprve šusťákovou bundičku. I po namočení toho všeho vytvoří vesta mezi tělem a šusťákovkou vzduchovou bublinu, která podle mého názoru izoluje vlastní tělesné teplo lépe, než nějaký cizácký vynález, který nadto leze hnusně do peněz. Proto mi zima začala být až při svlékání v Drahobudicích, kde jsem sundal šusťák.

Můj vodotěsný loďák opět nezklamal a zdvořile pustil dovnitř víc než litr vody, ale tentokrát jsem tento podraz čekal a zabalil vše pro jistotu ještě do igelitek. Po převlečení jsem došel do Toušic, čímž jsem zase začal cítit i prsty u nohou, a čekal na Vás cca do 14:50, kdy už jsem opravdu musel běžet na vlak. Loďák s pádlem jsem nechal v nádražní úschovně v Kolíně a v osm večer jsem už byl zabrán v rozhovoru s dívkou s nejkrásnějšíma a nejdelšíma nohama ve střední Evropě :-) v útulném paneláčku v České Lípě.

A druhý den jsem se probudil po jejím boku do zasněženého rána, bylo na nule a na zemi souvislá vrstva H₂O v pevném skup., asi 3-5 cm. Jak bylo vám, přátelé, tam na Vavřinci ve stanu?

Zdraví Martin z Malacek