„Tak letos možná budou bílé Vánoce,“ říkal jsem si ještě 19. prosince, ale realita vzala za své 21. prosince. Oteplilo se a sníh začal tát. Co si sjet na Vánoce nějakou říčku? Vodácké srdíčko zaplesalo, ale přišla drobná komplikace. Manželka. Ta mi relativně rázně oznámila: „Bude asi lepší, když budeš sedět doma na zadku. Nejsi už žádný svobodný mladík, ale otec od dvou dětí, z toho jedno je 4 týdny na světě. Jezdit sám na vodě v prosinci je pěkná blbost. Buď nastydneš, či se utopíš, a jak se asi ty chytrej dostaneš domů?“ Naštěstí jsem byl na námitky připraven, takže: „Odvoz jsem si zajistil, Litavka není tak divoká, abych se na ní utopil a ke všemu jsem nakonec nejdu sám. Soused Roman řekl, že jede se mnou, pokud zajistím vánoční punč.“ Jen malá komplikace byla ta, že Roman na vodě nikdy nebyl.

Padlo 23. prosince, sehnal jsem pár větví z borovice jako dekoraci, dal loď na střechu, udělal punč a ve 12:00 jsem nabral Romana. Vydali jsme se na vodu. Jen na poslední chvíli jsme volili variantu kam. Litavka byla jasná, ale jaký úsek? Buď Lochovice – Zdice, nebo Zdice - Králův Dvůr. Nakonec vyhrála varianta č.2. Naštěstí. Loď jsme dávali na vodu pod jezem ve Zdicích. Větve z borovice jsme v lodi ozdobili a dali si hrnek punče. Říkal jsem si, že je po cestě jen jeden vysoký jez a ten přeneseme. O jiném jsem nevěděl a ty nízké a kamenné stupně či hrázky nějak sešoupneme.

Vody bylo na hranici sjízdnosti, spíše mírně pod. Kdybychom jeli na lodích v singlu, či každej nevážil kolem metráku, tak bychom o dno tolik nebrali. Vzhledem k tomu, že jsme jeli v jedné a mých cca 93 kg a Romana 110 už nějaké váha pro loďku je, tak setkání dna s dnem koryta občas proběhlo. Popravdě prvních cca 200 metrů do soutoku s Červeným potokem to byla šutrovaná.

Po té, co z levé strany přidal trochu vody Červený potok, se jelo klidně. Řeku lemovalo spousta padlých stromů, které byly ohlodány a popadány od bobrů. Komentovali jsme to stylem: „No jo, není bobr jako bobr.“ Přijeli jsme k prvnímu opravdu vysokému jezu odhadem cca 2,5 metrů.

Zastavili jsme nad jezem na levém břehu. Dali jsme si na zahřátí punč a vyrazili dál, kde cca po 50 metrech byl ještě jeden skok, se kterým jsem už ani nepočítal. Přenesli jsme ho na pravé straně, na levé za tohoto stavu není možnost zastavení.

Dále Litavka plyne pěkným svižným tempem již otevřenou krajinou bez stromů s občasnými nízkými kamennými či betonovými stupni. Do lodě nám sice občas cáklo, ale po horní části měla loď ve dně pár defektů. V tento moment měl Roman pěkný dotaz: „Jak je možné, že v lodi není voda, když nám do ní přeci nacákalo?“ K tomu jsem mu podal vysvětlení: „Otoč se a koukni, v čem sedím já. Hlavně se při tom moc nevrť.“ V Králově Dvoře vyléváme loď a pokračuje další zahřátí punčem. Pak nám zbývalo jen pár metrů k mostu u benzinové pumpy, kde nás čekal odvoz. Odzdobili jsme větve a pustili je volně po vodě. Jízda byla vydařená.

Závěrem jen musím říci, že vodácký křest se vydařil a to bez ztráty květinky. Jen příště místo zimních bot něco, do čeho neteče. Co dodat dále? Děkuji vodáckému pánubohu, že mě nenapadlo jet úsek horní. Když jsem se tam byl podívat den poté, bylo tam tak mělko, že bychom museli jít korytem pěšky a loď táhnout za sebou. Už teď se těším na další ročník a možná nás pojede víc.