Když jsem asi před 14 dny dostal od pořadatelů Vánoční Sázavy email s pozvánkou a programem akce, začal jsem uvažovat nad tímto netradičním vánočním sjezdem. Vzhledem k tomu, že už jsem na dolní Sázavě nebyl asi 3 roky, a že jsem se potřeboval sejít s několika lidmi, které znám jen z emailové konverzace, bylo částečně rozhodnuto. Po přečtení vánoční pozvánky, kde pořadatelé vyzývají k vánoční výzdobě lodí, útěkem před vánočním shonem a jinými předvánočními stresy, nebylo již co řešit.

V sobotu ráno vyrážím na cestu přes 170km, abych dorazil v čas do Krhanic na začátek akce. Přijíždím před desátou hodinou a setkávám se tam s Janem. Nebylo ho těžké najít, jelikož lidí mnoho nebylo a navíc identifikační poznávací značka – trabant se sea kajakem na střeše není opravdu k přehlédnutí. Před půl jedenáctou přijíždí autobus, ale v něm jen asi 10 vodáků. Zdá se mi to nějaké divné. Čekáme na příjezd hlavního pořadatele Kotvy Bráník, který ještě stále nedorazil. Třeba přijedou jiným autobusem. Sice je to trochu luxus, že si 10 vodáků pronajme celý autobus, ale proč ne. Jsou mezi námi třeba i majetní vodáci, kteří rádi sami cestují autobusem.

Situace je opravdu zvláštní – prázdný autobus, pořadatelé nikde. Nedá mi to a jdu za řidičem autobusu. "Tak jak, pane, kde máte další vodáky," ptám se ho. Řidič váhá a používá samé jasné vytáčky. Odvádím ho v "přátelském objetí" k soukromému rozhovoru. Až po několika dobře míněných radách se uvolňuje a začíná se rozpovídávat: "Víte, on mi furt někdo od pořadatelů volal a omlouval se, že nemůže jet, že mají doma hodně práce, že je manželky odmítají pustit, že si ještě nestačili uklidit a nakoupit. Však to znáte, ne? Jsou přece vánoce. Ale nikde to prý nemám říkat!". "Nebojte," uklidňuji řidiče, "ani já to nikde říkat nebudu." Řidič na nic nečeká, otáčí autobus a odjíždí pryč.

No, tak to je teda pěkný. Hlavní pořadatel zve na bezstresovou akci a sám je doma ve stresu a ani nedorazí. Sice někdo z vodáků vykřikuje po telefonním rozhovoru s "kýmsi", že celá loděnice Kotvy čeká na příjezd autobusu a on nikde, ale kdo by tomu věřil. Že by další trik organizátorů, jak zahladit své „zarachy“? Co se dá dělat, pojedeme tedy sami bez nich.

V 11 hodin dáváme jako první na vodu a vrháme se do ledové Sázavy. Jano se svým sea kajakem jede na čele a rozráží led u jízku hned na startu. Sjíždíme ho, ale po pár desítkách metrů je tu opět led před Pěnkavou u jezu. Ten začíná být nakolik silný, že prorazit ho je velmi obtížné. Zkoušíme dělat ledoborec najetím na led, prolomením a opět pokusem najet na led. Síla ledu je však, řekl bych, nevodácká. Zhruba okolo 3 cm, což není dostatečná nosnost pro pohyb na něm, ale je natolik silný, že je těžké ho prorazit. Vynaložená námaha neodpovídá ujetému úseku a tak se probíjíme ke břehu k přenášení. Přenášíme zhruba 50m, čímž rázem šetříme dobrých 15 minut poctivé práce lámání ledu. Dáváme na vodu ještě před jezem, který sjíždíme. Naštěstí dále je to už pohoda, nikde žádný led a jede se dobře jen je silný protivítr.

Zhruba po hodině jsme v Kamenné Přívoze, kde s Janem končíme. Někteří pokračují ještě dále. Počasí se umoudřilo, už nepadá sníh jako ráno a dokonce se i zdá, že bude svítit slunce. Vánoční Sázavu tedy mám za sebou. „Tak chlapci a děvčata z Kotvy, příště začněte s vánočním uklízením a nákupy trochu dříve, ať můžete na akci, kterou jste si vymysleli, taky přijet. Bylo to bez vás takové komorní.“ Další případné fotografie jsou na www.tenzor.cz/prvnimbkg/2004/vsazava/vsazava.htm

Pěkné vánoce Vám všem.

Petr

P.S. Pokud by se někomu zdálo nebo by snad někdo tvrdil, že určité pasáže tohoto článku byly vymyšlené a zkreslené, tak dám případně kontakt na řidiče, který jistě celou pravdu rád poví veřejnosti.