za dobrotu na žebrotuhm, tak jsem si u článku zavzpomínal, jakou přízeň jsem si vysloužil onehdy na Svratce, když jsem se pokoušel z kajaku píchnutého ve vracáku signalizovat na lidi, ať nejezdí pravým ramenem, kde byl padlý strom, a nasměrovat je do jazyka vedle sebe ... mávání, ať jako jedou za mnou, pochopila snad jen jedna posádka, která si to ovšem vyložila až příliš doslovně a skončila na šutrech nade mnou ... a to jsem v nějakým dokumentu v televizi slyšel, že prý gesto znázorňující směr k člověku, je na celém světě stejné (vyjma některých černých národů, kteří jej ukazují dlaní obrácenou od sebe, protože je růžová a tedy lépe vidět) - prolhaná obrázková skříňka! |