Začátkem loňského dubna přišlo na hory tání, a tak jsme se po dvouleté pauze vypravili opět na severní Slovensko.

Hledání začátku plavby v závějích

V Oravské Lesné poprvé přijíždím k řece, která je plná vody z tajícího sněhu. V jednom místě těsně nad hladinou zahlédnu kládu. Břehy jsou obtížně přístupné, protože jsou lemovány vysokými (nebo hlubokými?) závějemi, přes které by se složitě přenášelo. Zálusk na úplně horní část řeky si tedy musíme nechat zajít.

Začínáme proto u mostu v Pribišské, kde se dá odstavit auto a poměrně dobře nasednout. První kilometr je svižný, Biela Orava pospíchá velkým spádem v úzkém korytě a my se necháváme houpat vysokými vlnami. V Ústrigu pod mostem zdoláváme stupeň jazykem vlevo, vpravo je válec. Hned dál zleva přitéká Juríkův potok, který přidá docela dost vody. Koryto se rozšíří na dvojnásobek a spád se sníží a plavba je daleko přehlednější než v úvodu. Řeka se vzdálí od silnice a plujeme malebným zalesněným údolím. Každou chvíli přitéká nějaký potůček a řeka postupně mohutní. Míjíme Zákamenné a po chvíli nad Lomnou připlouváme na vzdutí vysokého jezu. Ten snadno obnášíme po pravém břehu.

Pod vesnicí se objevují pěkné peřeje a zanedlouho při pravém břehu v pravotočivé zatáčce zdoláváme skalnatý stupeň tvořící pěknou peřej, vlevo je šikmý válec. Pak se řeka zase zklidní, v Krušetnici zleva přitéká Klinianka a po chvíli nám již známá Mútnianka.

Téměř alpské peřeje

Pod mostem u Lokce splouváme další výrazné peřeje a po krátkém klidnějším úseku nás překvapí veliké vlny. Za tohoto stavu nám asi dvousetmetrový úsek připomíná rakouský Möll nad přehradou. Zleva se vesele vlije Veselianka a my s napětím očekáváme známý vysoký zához. Ten je ale překvapivě snadný, jen 3 vlny a jsme dole. To už ve vánici dojíždíme ke konci plavby pod mostem u pumpy u Oravské Jasenice.

Zimě se nedáme

Drtí nás zima, ale nedá nám to a posuneme se do Krušetnice, kde necháme jedno auto. Druhým vyjíždíme do Zákamenného a popojíždíme proti proudu Klinianky. Parkujeme ve vsi na plácku hned u říčky, ve které teče dostatek vody, ostatně jako dnes ve všech řekách tady.

Klinianka se točí v otevřeném údolí, obtížnost plavby není vysoká a my proplouváme vesnicí. Zanedlouho zprava přitéká Zásihlianka, která by též stála za průzkum. Podplouváme most a po chvíli říčka opouští ves a údolí se poněkud sevře. Pádlujeme lesem lehkými peřejemi zpestřenými několika nízkými stupni. Hlavní silnice je vpravo od nás. Po chvíli ji podplouváme a blížíme se do Krušetnice.

Hned za soutokem s tady již mohutnou Bielou Oravou přistáváme vlevo u auta. Končíme. Ještě by byl čas, ale jsme zmrzlí jak sobolí trus. I tak jsme si dnešní pádlování užili. Od středních poloh výš je ještě spousta sněhu, a tak je šance, že se sem ještě letos podíváme. Při zpáteční cestě přes sedlo Jamy je evidentní, že tady se zima ještě vzdát nechce.

O Kliniance a Bílé Oravě

Klinianka s povodím měřícím 70 km2 pramení v Oravských Beskydech v blízkosti slovensko-polské hranice. Se svými přítoky sbírá vodu ze svahů, jejichž vrcholy jen lehce přesahují 1000 m. Nejprve teče k jihu, pak se stáčí jihovýchodním směrem, od soutoku s Menzdrovkou míří opět k jihu a od soutoku se Zásihliankou se se obrací na východ. Začít plavbu můžete i výš, např. na soutoku se zmíněnou Menzdrovkou v Novoti, což je asi o 3 km dál.

Biela Orava s povodím asi 750 km2 pramení v Oravské Maguře, pod vrchem Paráč (1 325 m n. m.). Nejprve teče na severozápad, postupně se stáčí na sever a východ a tento směr zachovává až k ústí do vodní nádrže Orava (600 m.n.m.). Na horním toku je horskou říčkou, postupně přibírá množství vydatných přítoků a stává se mohutnou a relativně divokou řekou.

Fakta:

Spluto 9.4.2022
Biela Orava:24 km WW I-II (II+), vdčt. Lokca 90, vdčt. Zákamenné 70
Klinianka: 6 km WW II

Jirka Hodic, VK Slavia Hradec Králové