Po příjemném zážitku z březnové Lomnice a Skalice se rozhodujeme, čím zakončit náš vodácký den. Napadá nás prozkoumat horní tok Skalice, kterému se až do Březnice říká Vlčava.

V pozdním odpoledni nasedáme v Podhoře, tedy asi 2 km za Rožmitálem u silničního mostu. První kilometr do Skuhrova by jistě ocenili všichni milovníci nekonečných meandrů. Voda se místy vylévá z břehů a zkracuje si cestu lesem či po loukách. Jelikož ale tyhle "zkratky" příliš vody nemají, poslušně kopírujeme poměrně úzké meandrující koryto ( a ještě několikrát spatříme při ohlédnutí naše zaparkované auto). Od Skuhrova teče Vlčava už poměrně svižně, plavba je zpestřena občasnými ostrými zákruty s nutností rychle reagovat a pěknými peřejkami obtížnosti WW I. Příjemným překvapením je, že za celou cestu musíme přenášet jen dva padlé kmeny v řečišti.

Asi kilometr za Skuhrovem zastavujeme nad místem, které budí respekt. Těsně pod provaleným stupněm je strom, který je za tohoto vodního stavu uprostřed řečiště, a valí na něj téměř všechna voda. Koupat se nechceme, rozplácnout o strom také ne a tak jen fotíme a přenášíme.

Jez u Zadního Poříčí bych hodnotila jako pravý nefalšovaný zabiják a ráda bych na něj upozornila. Nejprve míjíte v lese na levém břehu ukazatel 36 ř.km, poté následují zbytky původního jezu a vzápětí se řeka stáčí vlevo. Hned za zatáčkou se nachází tento 2,5m vysoký kolmý jez s dlouhým a velmi silným válcem. Jeho záludnost tkví kromě polohy na nepřehledném místě za zatáčkou také v tom, že proud před ním vůbec nezpomaluje. Zastavit před jezem zvládnou zkušenější vodáci bez větších problémů, ale chvilková nepozornost by se mohla stát někomu osudnou. Záchrana případného nešťastníka, který by se ve válci octl, by byla jistě komplikovaná i vzhledem k tomu, že oba břehy jsou zpevněny strmou regulací. Jez mi svým charakterem velmi připomínal svého nechvalně proslulého známého v Bečově nad Teplou. Přenesli jsme jej vlevo.

Řeka je i nadále pěkná, až před Březnicí se její proud zpomaluje. Koryto je zde regulované a spád je zmírněn dvěma vysokými nesjízdnými jezy.

Do Březnice přijíždíme těsně po západu slunce. Splutí nám trvalo asi hodinu a půl, jeli jsme za stavu 90 cm na vodočtu v Zadním Poříčí, což odpovídá průtoku asi 5 m³/s, na zavřené plastové deblovce. Vlčava byla pro nás příjemnou tečkou za vydařenou ještě zimní vodáckou nedělí.

Katka K.