Mastníkasi moje skoro nejstarší vodácká vzpomínka je z Mastníku - tahali jsme loď jakýmsi křovím a máma mě nechtíc praštila pádlem do hlavy. A pak ty vysokánský kopřivy - proto tipuju, že to o Velikonocích nebylo, spíš po velkých deštích - měli jsme kousek chalupu a vyráželi operativně... A těch vzpomínek je víc - jednou jsem to jela s tátou Petarem, na háčku, ale tahali jsme se o to, kdo bude řídit - byl ještě jura, tak 65 roků... Pak jsme jednou Petarovi dělali pendl, to mu bylo 70, jel v singlu, já nemohla, čekala jsem dceru. Letos nevím, jestli se to podaří, ale mám to opět nedaleko... Třeba se přijde podívat, na vodu se už necítí, bude mu v létě 88. Ale pořád si rád vyposlechne historky z potoků.... |