Ocitl jsem se služebně na několik dnů v Heilbronnu na jihozápadě Německa a jako vždy jsem nejdříve okukoval místní řeky. Bylo po deštích a místní přítoky Jagst a Kocher řeky Necka měly zvednutou hladinu a valila se v nich spousta kalné vody. Samotná řeka Neckar, přestože je splavná pro velké lodě, tekla také celkem rychle. V sobotu odpoledne jsem vyrazil na kole proti proudu řeky z Heilbronnu podívat se na malý místní hrad na předměstí Horkheim.

Cyklostezka vede podél řeky, trénoval tam místní klub na dračích lodích a u břehu byly zakotveny výletní lodě. Horkheim je středověké malé městečko na místě osady z římské doby, které se stalo součástí Heilbronnu (cca 125 tis obyvatel) a kde se dochovalo několik hrázděných domů, malý hrad a hezká radnice. Hlavní městská ulice vede přímo na velký jez postavený v roce 1929 při výstavbě 3km dlouhého kanálu pro navigační účely, který umožnil celoroční splavnost přes místní mělčiny. Přes jez vede místní úzká komunikace a ke svému překvapení jsem na druhém břehu narazil na přejezd přes koleje o úzkém rozchodu. Asi jsem nezmínil, že vše, co jezdí po kolejích, mne zajímá. Dumal jsem, co tady mohlo být za průmyslovou drážku, protože na jednom konci mizely koleje v dáli a na druhém v zeleni, ale k mému překvapení vypadaly trochu používané.

Chtěl jsem vyrazit po druhém břehu řeky zpět do města a po 100 m najednou vidím ty samé koleje, jak uhýbají k řece a klesají přímo skluzem do vody. Tak mi najednou došlo, že tato dráha je postavena pro vodáky na převoz lodí okolo velkého jezu s plavebními komorami. Tak jsem otočil kolo a jel se podívat na druhý konec dráhy. Zde bylo výstupní molo a o pár metrů vedle připravený vozík na převážení lodí. Jeho okraje jsou vypolstrované gumou, takže nepoškrábe ani lodě pro rychlostní kanoistiku. Nicméně klasická kanoe se do něj též vejde.

Celková délka dráhy je asi 300m, neobvyklý rozchod 550mm, technickým termínem řečeno „pohon manuální“, pokud budete mít oslíka nebo velkého psa tak „animální“. V rámci slušnosti k ostatním vodákům se předpokládá, že prázdný vozík bude zase vytlačen k horní vysedací stanici. Celá tato stavba mne nadchla. Vzpomínám, kolikrát se musely přenášet některé jezy i na řekách, kterou nejsou sjízdné pro lodní dopravu. Jako příklad poslouží hráz přehrady na Klabavě a nebo Les Království na Labi, kde jsme spouštěli kánoi někudy lesem, než jsme znovu našli vodu. Ale i běžné jezy například ve Dvoře Králové, Č. Budějovicích či v Písku pod mostem zrovna nemají nejkratší přenášení.

Při dalším výletu na kole podél řeky jsem objevil podobnou drážku u zdymadla Neckarsteinach více než 50 km od Heilbronnu po proudu, takže je možné, že je to u více zdymadel, nicméně ne u všech. Někdo znalý německého jazyka lépe než já by asi dokázal objevit na netu více podrobností, neboť tento úsek je využíván pro turistiku na rychlostních či mořských kajacích.

Kéž by podobná vstřícnost při překonávání jezů byla vidět častěji na našich českých řekách. Případně se na vodáky myslelo při opravách stávajících vodních překážek. Pokud někdo víte o nějaké drážce pro vodáky, tak dejte vědět.

Richard Saidl