Řeka Wałsza je daleko. Z Prahy nějakých deset hodin přes celé Polsko. Samostatná výprava na tento malý tok tedy postrádá smysl, ale je možné o ní uvažovat v rámci splouvání dalších toků v oblasti. První, co se při pohledu do mapy nabízí, je splutí řeky Pasłęky, což je hlavní tok odvodňující západní část Varmijsko-mazurské vojvodství. Wałsza je jejím nejdelším přítokem. Pasłęka ústí do Baltu v Kaliningradském zálivu kousek od hranice s ruskou enklávou. Hned zkraje je ale namístě znovu připomenout, že celý tok řeky Pasłęky je chráněn jako bobří rezervace (Rezerwat przyrody Ostoja bobrów na rzece Pasłęce) a ke splutí je třeba žádat o povolení Správu přírodních rezervací v Olsztyně. Případné splutí Wałszy a pokračování plavby po Pasłęce je tedy třeba pečlivě naplánovat.

Ale vzhledem k tomu, že povolení je možné získat pouze v letních termínech po 15. červenci, je současné splutí obou toků krajně obtížné až nemožné. Při normálních letních stavech je totiž nejzajímavější střední část Wałszy nesplavná. Měli jsme to štěstí, že po vydatných bouřích byla voda dostatečně vysoká i v červenci, a to nám dalo příležitost si tuto obvykle nepřístupnou říčku splout. Po splutí Łyny a Marózky byla Wałsza takovou milou připomínkou divočejších a obtížnějších vod.

Wałsza se do Pasłęky vlévá zhruba v poslední třetině její délky. Splutí jejího nejzajímavějšího úseku je jednodenní záležitostí, ale možné je pouze při zvýšených vodních stavech, protože spád dosahuje až pěti promile. Říčka tvoří kamenité mělčiny i peřejky. Jde o říčku s největším spádem v oblasti Warmie a Mazur. Celková délka je asi 65 kilometrů, ale pro vodácké radovánky se nabízí hlavně střední a dolní úsek pod městem Pieniężno v délce asi 27 kilometrů.

Pod hrází vodní elektrárny na dolní hranici Pieniężna se řeka zařezává do hlubokého zalesněného údolí a vytváří malebnou a nedotčenou rokli plnou zákrutů, písčitých sesouvajících se břehů, padlých stromů, mělčin a kamenů. Údolí je chráněno přírodní rezervací "Údolí řeky Wałszy", nicméně její splouvání na rozdíl od řeky Pasłęky zřejmě není zakázáno. Tok Wałszy do zmíněné bobří rezervace nepatří, přestože spodní úsek před ústím je bobry přímo a doslova zaplavený. Striktně podle regulí je tedy třeba skončit plavbu před ústím do Pasłęky.

Podle polských kilometráží má říčka v některých úsecích charakter horské řeky. To se týká především úseku pod Pieniężnem a také lesnatého úseku před ústím. Ke splutí se většinou nastupuje pod jezem v Pieniężnu, jako konec se nabízí mosty poblíž osad Wojnity (konec hlubokého údolí, cca 7km), Bornity (jez, cca 13km) nebo u polních cest poblíž ústí u osady Stygajny (cca 27 km). Po případném vplutí do Pasłęky se dá pokračovat k nejbližšímu mostu další tři kilometry po této řece.

Řeka tady teče obydlenou a zemědělsky užívanou krajinou, tak určitě bobrům neublížíme. Divoké údolí první části Wałszy končí tedy asi po sedmi kilometrech plavby, pak následuje klidnější luční pasáž kolem Bornit. Pod osadou Gieduty se opět tok mění na lesnatý a je velmi zarostlý a zapadaný vinou činnosti bobrů. Celá plavba je minimálně osmihodinovou záležitostí. Nutno ale vyzdvihnout, že plavba je velmi zajímavá nejen z vodáckého, ale i přírodovědeckého a krajinářského hlediska. Voda byla i přes svůj zvýšený průtok velmi čistá, mělčiny jsou písčité a bez bahna. Pro zkušené vodáky na kvalitních lodích nepřináší nástrahy řeky velká nebezpečí, jen je potřeba se připravit na zdlouhavou a namáhavou plavbu plnou přetahování kmenů a občasného drhnutí po kamenech a mělčinách.

Šakal