Druhý prodloužený květnový víkend jsme se vydali pojezdit do Rakouska a Německa okolo Kufsteinu. Původní nářezoidní plán jsme z důvodu méně příznivých vodních stavů (někde více, jinde zase méně) a přizpůsobení se všem účastníkům naší malé výpravy poněkud zmírnili, ale i tak si „jezdiči“ přišli na své a hned první den jsme se pěkně vybáli na začátku spodního úseku Brandenberger Ache. Většinou ale byly řeky ve znamení spíše pohodové plavby a kochání se krásami okolní přírody. Bonbónkem druhého dne bylo splutí krátké ale pěkné soutěsky rakouské říčky Weissach. Teče souběžně se silnicí č. 173, na kterou odbočíme z dálnice A 12 (Inntalautobahn) asi 5 km za Kufsteinem na sjezdu č. 6. Pokud jedeme na tyrolské nebo švýcarské řeky, zajížďka asi 15 km se vyplatí.

Po silnici stoupáme podél říčky a v jednom místě ji přejíždíme z pravého na levý břeh (myšleno po proudu). Hned vedle nového mostu je starý a u něj pěkné odpočívadlo. Myslím, že s trochou štěstí by se tu nechalo i nouzově přespat. Tady budeme končit. Weissach vody moc nemá, na splutí jiného než tohoto úseku by nestačila. Má malé povodí a pramení jižně od městečka Ellmau v 1500 m.n.m., což je níže než okolní a větší řeky, a tak je nutné pro splutí delšího úseku vyčíhat tání sněhu v nižších polohách nebo na ni zajet při větších deštích. Přesto alespoň splutí soutěsky vřele doporučuji. Ani méně zkušení vodáci se jí nemusí obávat. Za rozumné vody obtížnost dosahuje maximálně WW II – III. Nebezpečí představují naplavené stromy.

Spodní část soutěsky prohlédneme z mostu, za kterým končíme. Zde také můžeme posoudit sjízdnost. Plavbu jsme začali u statku, který je těsně u silnice. Na druhé straně silnice je parkoviště pro asi 4 auta. Od statku jdeme k vodě asi 100m po cestě mezi pastvinami. Nasedáme na levém břehu a první metry kličkujeme mezi kameny, protože vody zkalené včerejším deštěm je skutečně pomálu. Po několika stech metrech vplouváme do první, menší skalní soutěsky, dosud štěrkové a kamenité koryto široké 5-8 m se zužuje zhruba na polovinu, přibývají balvany, a tak i přes zvětšující se spád je vody dostatek. Tento úsek jedeme na oči a s pomocnou smyčkou objíždíme bez problémů zaklíněný strom. Peřeje nejsou obtížné, na jednotlivých nízkých přírodních stupních jsou jen vlny a válečky, které loď ani nezpomalí. V první polovině plavby za této vody by bylo možné nad případnými dalšími překážkami zastavit, vždy se najde nějaký vracák. Soutěska poněkud ustupuje, překonáváme bez potíží další strom, proplouváme dvojkovými peřejemi a už vidíme silniční most vysoko nad řekou.

Zastavujeme na klidné hladině, vzájemně se strašíme druhou soutěskou a postupně do ni vplouváme. Je hlubší, asi 100 m dlouhá, s asi 30 m vysokými kolmými stěnami vystupujícími přímo z vody. Tady by byl problém zastavit, vracáky jaksi chybí. My po předchozí prohlídce z mostu víme, že nás žádná překážka nečeká, zaklíněný kmen je vysoko nad hladinou. Pluji skalním korytem širokým 3- 4 metry, voda letí velkým spádem. Objíždím několik zalitých balvanů a bez problémů překonávám vlny a válečky pod stupni. Tohle bylo tak za 3. Opět se všichni scházíme na voleji za soutěskou, která náhle skončila. Říčka se dál rozšiřuje a vody je zase málo. Končíme tedy těsně za starým mostem a lodě vynášíme na levém břehu po strmé stráni k seníku a pak pěšinou až nahoru na parkoviště. Délka splutého úseku je jen kilometr, z toho soutěska je dlouhá asi 300 m, ale stálo to za to.

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim