ale jestli k tomu jednou, Šakale, dojde, budu mít Tvoji encyklopedii, slovník i atlas jako nejpevnější podklad s sebou. Samozřejmě, že v nepromokavé a nezcizitelné podobě - v hlavě. Když totiž občas přeci jen k severním sousedům zabloudím (zatím tedy očima v atlasu), mám divně chvějivý pocit, že i s mapou se tam může jeden nadobro ztratit, jak ta placka nemá pořádně sklon a řeky si to tečou kamkoli chtějí. Kdyby mi někdo řekl, že v sudé týdny se ubírají jiným směrem než v liché, věřil bych mu bez podivu.
Díky Dan
P.S. Proto i Tobě jako poděkování jeden citát ze Soukupovy knihy Sedm ohňů k Nahanni
(na místě změnili plány a rozhodli se s Milenou pro řeku Tsichu a to bez bez předchozí znalosti, s nedostatečnými informacemi a hlavně bez mapy a on náhodou dostal všeho, včetně map, od rangerů)
"Přestože jsem se předtím již smířil s vidinou, že se prostě necháme vést tokem řek, a tak nemůžeme zabloudit, teď vím, že vědět, kde se člověk na opuštěné řece uprostřed divočiny právě nalézá a jak daleko mu ještě zbývá k dosažení různých postupných cílů, je psychologicky nesmírně důležité."