Zářijové krásné počasí láká na nějaké zajímavé splouvání. Velká část organizovaných vypouštění byla letos zrušena, proto mi přišla vhod nabídka Večerníčka na dopravu na Moravici do Kružberka. Jedeme autem přes noc. Ráno snídáme v místním kempovém bufíku. Vypouštění vody z nádrže (solidních 13 kubíků) začalo v osm. Kupuju si za pade splutěnku a mé zápěstí okroužkují růžovým páskem.

Moravice z Kružberka

Vytahuju si pálavu pod hráz a po půl desáté vyplouvám. Na levém břehu vzápětí míjím vodočet. Voda svižně teče, víří bahno a unáší listy a klacíky. Nad vodou se vznáší jemný opar.

Řeka mě mezi stromy nese na první zahřívací jez či spíše stupeň (na km 44,2), který je snadno splutelný metodou „rovně za nosem“. Z vody vyčuhují zaplavené rostliny, zejména lopuchy. Lodí na vodě postupně přibývá.

Další překážkou v plavbě je jez nazvaný příhodně Jánské koupele. Jez vytváří válec, proto ho hlídají vybavení záchranáři. Dá se obtáhnout vlevo, já ho jedu s rozjezdem přes korunu, což se mi daří bez problému.

Řeka i dál teče pěkným lesnatým údolím. Na březích se objevují i zbytky po těžbě pokrývačských břidlic. Doplouvám čelo vypouštěné vlny vody. To se pozná podle čiré vody pod lodí, které je náhle příliš málo. Čekání na vodu prokládám svačinkou. Po několika čekáních na dotok vody doplouvám ke kempu Podhradí na pravém břehu. Část lodí tu přistává, část naopak startuje.

Pod kempem následuje volej vyrovnávací nádrže Podhradí. Nádrž je místy zarostlá vodními rostlinami až skoro k hladině, mezi nimi kraluje stolístek. Hráz nádrže Podhradí se přenáší vlevo, je to úzké hrdlo, kde se vytváří fronta.

Při pošupování s lodí ve frontě bohužel dno mojí pálavy o něco zachytilo. Díra ve dně nepotěší. Takže dál už jedu jen na dva válce a, řečeno s klasikem: … co z mojí lodi zbyde, zvážim na decimálce…

V obci Podhradí se přidávají další lodě. Za chvíli následuje jez Annatal, snadno sjízdný po šikmé ploše.

Řeka dál pokračuje přírodním, za normálního stavu opuštěným, údolím s několika splutelnými jezy a stupni. Organizované vypouštění ovšem není normální stav. Nafukovací lodě sem dodaly snad všechny české půjčovny. Několikrát dojíždím čelo vlny.

Část klientů půjčoven neumí lodě ovládat, proto do mě občas najede zezadu raft, nebo z boku nafukovačka. Vysvobozením jsou pak až peřejky u Žimrovic, které přecpaný štrůdl lodí přece jen trochu roztrhají.

Projíždím Hradec nad Moravicí s pěkným cihlovým zámkem na kopci. Část lodí tu končí. Následuje upravené koryto s několika zalévacími stupni a nesjízdný vysoký jez.

Definitivní konec masové části splutí pak představuje silniční most v Brance u Opavy.

Samotářem na Moravici

Moravice pod Brankou i nadále pěkně teče. Občas se vyskytne stupeň, někdy i se slušným válcem. Posledních pár lodí končí na Mohrově jezu, který je vysoký a nesplavný. Obnáším ho vlevo při západu slunce.

Následuje vysoký Jaschkův jez, od kterého doprava odtéká náhon Strouha. Strouha tu bystře teče v úzkém korytě. Vzhledem k postupujícímu šeru jí nechávám na jindy a loď přenáším po pravém břehu pod jez do hlavního koryta Moravice.

Snažím se doplout co nejdál, protože ráno už nemusí téct dost vody. Míjím proto i k návštěvě zvoucí opavskou restauraci na levém břehu. Stan stavím už skoro za tmy na břehu na louce poblíž místního nákupáku Glóbus.

Ráno zjišťuju, že moje obavy ohledně množství vody byly zbytečné. Ke splutí tu stačí i běžné 4 kubíky vody za sekundu. Po pár záběrech pádlem jsem na soutoku Moravice s Opavou.

Opava a Strouha

Opava se zdá oproti Moravici zřetelně klidnější. Je to i tím, že asi za kilometr následuje vysoký jez „U motorestu Oasa“, ozdobený na břehu bunkrem řopíkem.

Obnášet jez klasicky se mi nechce. Volím proto jiné dobrodružství – přetáhnu loď od pěší lávky do blízkého náhonu Strouha, jehož začátek se mi zdál včera slibný.

Strouha příjemně teče. Po chvilce zaslechnu temné hučení, přistávám a jdu to ověřit.

Zjišťuju, že se jedná o snadno sjízdný stupeň. Po jeho proplutí se šplíchancem vody do lodi se brzo dostávám k ústí Strouhy do řeky Opavy.

Dolní Opava

Dolní Opava od ústí Moravice má dostatek vody ke splutí skoro po celý rok. Oproti organizovanému splutí Moravice se většinou jedná o klidný přírodní zážitek.

Pravda, v Komárově obeplouváte jakousi továrnu na pravém břehu, ale pak vás zase mírné peřejky vrátí do přírodního prostředí. Následuje klidná voda nad vysokým jezem Kravaře (km 31), který se nechvalně proslavil utonutím pána na hobby člunu v roce 2020 (blíže zde). Po obtažení jezu přistávám u silničního mostu v Kravařích, blízká hospůdka na levém břehu mě zasytila chutným obědem.

Pod Kravaři se charakter toku nemění, Opava mi tu připomíná Orlici. Přetahuju jen jeden zátras z padlého topolu, který si trochu upravují bobři.

Následuje jez Lhota se šikmou spádovou deskou, který obtahuju vlevo okolo trempského tábořiště.

Místní zajímavostí jsou vysoké topoly porostlé koulemi zeleného jmelí. Že by motivace splouvat Opavu před Vánocemi?

Další vysoký jez Smolkov obtahuju po levém břehu přes lávku. Minule za nízké vody jsme jez využili pro koupání a masáž zad.

Po celém putování po řece Opavě mě postupně doprovází množství tyrkysových ledňáčků. Pozorovat lze obligátní kachny, ale i volavky popelavé. Svojí přítomností mě poctila i potápka a kormorán, různé dravce a ostatní ptáky ani nepočítám. Poslední jez, který obnáším, leží v lokalitě Háj ve Slezsku.

Následuje pěkný úsek meandrovitého koryta s mírně plynoucí vodou, kde břehy tvoří „útesy“ z naváté spraše.

Končím vpravo za silničním mostem v Jilešovicích, kde se nedaleko nachází železniční zastávka. Po balení lodi se chci ještě vykoupat v řece, ale zapadnu po kolena do jemného bahna naplaveného předchozími lijáky.

Připlouvá paddleboard se starší dvojicí, které pomáhám na břeh. Jsou to jediní vodáci, které jsem dneska na Opavě viděl.

Závěr

Popsaný zážitek určitě vede k zamyšlení. Ve stejné oblasti existují sjízdné úseky řek, z nichž některé jsou přeplněné a placené (Moravice), některé jiné zůstávají zcela prázdné (Opava) nebo dokonce neznámé (Strouha). Proč tomu tak je? Na druhou stranu přeplněná Moravice je i dobrou zprávou – velká část populace Česka je na tom evidentně i po všech krizích ekonomicky tak dobře, že jí nevadí poplatky za půjčovny a splouvání oblíbeného úseku. I část ne úplně vodácky schopného obyvatelstva tak příležitostně vyrazí ze svých domovů na vodu do přírody.

No, a pro nás ostatní tu zůstávají i ty ostatní úseky řek, vhodné k objevování, volné a neznámé…

Ahoj Eki