Ahoj přátelé vodáci. Pokračujeme v našem seriálu věnovanému záchraně na tekoucích vodách dalším dílem. Tentokrát je to druhá část stati věnované použití házecího pytlíku (správněji sáčku, neboť pytlík se drží zespodu a sáček zezhora že ?) též nazývaného házečka. Tento druhý díl snad uspokojí i ty, kteří upozorňovali na absenci některých důležitých zásad v článku minulém. Zřejmě jsme málo zdůraznili, že se jedná o první část a bude následovat ještě jedna. Minule jsme hovořili o záchraně z lodi a nyní se podíváme na:

Záchranu ze břehu

Je nutné najít vhodné místo na břehu (výhled na řeku, možnost hodu a místo dopadu záchranného pytlíku), ne všude se můžete na břehu řeky dostat, narozdíl od lodě. Je třeba dbát na to, aby se zachraňovaný na délce lana házecího pytlíku dostat do válce, silného proudu, pod překážky v řece a u břehu (kmeny a větve stromů, velké kameny, skály, ...), zachraňovaný se nesmí dostat pod podemletý břeh apod. Musíte mít jasnou představu jak a kudy dostat zachraňovaného bezpečně na břeh. Stejné zásady popsané v předchozí kapitole platí samozřejmě i zde.

Vyšší nároky jsou kladeny také na člověka, který se chytá záchranného pytlíku v řece. Chytající se házečky se musí držet podstatně vetší silou, než při záchraně z řeky, protože zachránce již nesplouvá se zachraňovaným po řece. Tažná síla na laně, i pokud jen držíte zachraňovaného v proudu je obrovská. Je zhruba tak veliká, jak silný proud v řece je. Jen na klidné a pomalu tekoucí vodě záchranář bezpečně v rukách udrží zatížený druhý konec házečky. Je-li proud řeky silnější, může záchranář na břehu lanem házečky obejmout své tělo a vzniklou smyčkou kolem zad snížit tah lana na ruce, může se i nohama zapřít o větší kámen na břehu, aby při napínání lana nemusel svými patami orat břeh.

Doporučuji též při záchraně házecím pytlíkem ze břehu vždy konec lana házečky pevně ukotvit k velkému kamenu, skále nebo lépe ke kmenu stromu, alespoň pomocí karabiny. Při zajištění konce házečky tímto způsobem je možné zmírnit napnutí lana vlastní silou, silný proud řeky nám však už nemůže vytrhnout druhý konec házečky z ruky. Je také důležité, aby nikdo nebyl ve dráze napnutého lana a nebyl napínajícím se lanem na něco na břehu natlačen. Pozor !!! Nikdy si neuvazujeme házečku kolem vlastního těla, tj. okolo pasu, zápěstí a tak podobně. Držíme-li házečku volně, to jest nepřipoutanou k pevnému bodu na břehu, musí být vždy zachována možnost sebezáchrany při ztrátě kontroly nad situací - možnost házečku pustit. Lapidárně řečeno - není smutnější "kino", než když je zachránce stržen do vody a stává se tak sám postiženým!

Postup házení házečky byl již popsán při záchraně z řeky (uvolnění stahovadla na konci pytlíku, upozornění zachraňovaného, ...). V případě záchrany ze břehu je třeba dodat, že hod směřujeme vždy před zachraňovaného a to s ohledem na rychlost proudu. Ideální hod je takový, kdy házečka přelétne zachraňovaného a lano házečky dopadne na dosah před něho.( Tento způsob je možné nacvičovat i v bazénu a to tak, že "postiženého" připoutáme ve vestě na střed lana a přetahujeme ho na šířku bazénu. "Zachránci" stojí na kratší straně a házejí pytlíky na přesnost.) Během přitahování zachyceného na házečce musíte stále myslet na to, že se zachraňovaný drží se značným úsilím a že se může kdykoliv pustit. Stále jej musíte sledovat a zároveň i hlídat dráhu lana házečky. Pokud je to možné, je lépe, když záchranu nebo zajištění kritického místa provádí více zachránců najednou.

Vaše Výcvikové centrum