Přijeli jsme do Záchlumí, kde jsme se potkali s další partou. Mno, bylo to trochu jako na Vltavě – kupa lidí, převážně kajakářů. Vyjeli jsme ve složení 4 kajakáři, jeden nafukovací singl a nafukovací kajak. Fakt paráda! Krásně to teklo (asi 30 kubíků, 1. povodňový stupeň), občas to šplouchlo, první malý stupínek, pohoda. Voda byla studená, ruce trochu mrzly, ale už jsme byli u jezu před Litickým obloukem. Naštěstí nikoho ani nenapadlo to jet. Dlouhý vývar byl jasný. Přenesli jsme a frčeli dál. Paráda. Sice pršelo, ale svižně to teklo, šplouchalo a my jeli na pohodu. Krásné vlny, skály. Prostě „kochačka“. Poučeni ze včera jsme dodržovali rozestupy, dávali na sebe dobrý pozor. Zkušený kajakář – hlavní generál – tomu velel a musím říct, že to bylo docela fajn! Ale nepíšu to kvůli kochačce! Copak se Katie zase stalo?
Před námi padlý strom přes celou řeku, který tam den předem nebyl. První z nás našel průjezd a vypadalo to, že projel v pohodě. Za ním jela kajakářka. Trochu se zadrhla o větev a tak rychle kontruji. Ale tím se mi zhoršil nájezd a už jsem to netrefila čistě. Jdu bokem. Samozřejmě špatný náklon, ale ustála jsem to. Sedím pod kmenem (myslím, že pod kmenem) na pádle, přes loď valí voda. Tím pádlem nešlo dělat vůbec nic!!! Šprajclo se mi mezi kameny a ten strom. Pak už stačilo se ho jen držet a přitahovat v náklonu loď. Koukala jsem za sebe, kde už přistál nafukovací singl a seděl v lodi další kajakář. Sakra, proč nic nedělají. Nemůžu tu viset věčně! Po třetím přitažení se k pádlu už mi teče voda slušně přes helmu a nádechy jsou tak dost omezené. A oni pořád nic nedělají! No, tak asi půjdu. Hlavou dolů. S pádlem stále nejde hnout, pouštím ho. Snažím se vykopnout šprajdu – už jsem neseděla úplně ideálně, koleno mi vypadlo (větší kajak). Narvala jsem ho zpět a trhám šprajdu (cítím, jak drhnu o něco helmou a vestou – miluju tyhle dvě věci!!!). Loď posílám napřed, dnem k vodě. Nevynořuju se. Co je?? Škub a v předklonu hlavou ve vodě se ani nehnu. Projelo mi hlavou, jak se někdo utopil přivázaný na házečce ke stromu. Snažím se zády proti proudu narovnat. Povedlo se. Nádech a opírám se nohama o kameny. Ale to je nesmysl! „Nestrkej tam ty nohy,“ si říkám. Kameny stejně odpluly a nebylo se o co opřít. Škrtí mě to pod žebry, špatně se mi dýchá. Sakra, kamarád pořád sedí v lodi a singlíř se stará o svůj singl...mezitím já se špatně nadechuju a visím na nějaké větvi. Řvu z plných plic (naštěstí zatím plných vzduchu) že na něčem visím, ať pro mě přijdou. Řvu to asi 3x, než se začne něco dít. Uuuf. Pak už jen polostojím, snažím se dýchat a čekám... Kamarád zase přišel. Jako včera :-). Domluvili jsme se co a jak a odhákl mě. Krásný to pocit. Prý jsem se zahákla o šprajdu (já myslela o vestu...). Doplavala jsem ke břehu (ostrůvku) a přemýšlím co dál. Pádlo taky vysvobodili – bylo stále zaseklé mezi kameny. Druhý kamarád mezi tím chytl můj kajak – nebyl moc plný a dnem na vodě se prý chytal dobře. Pak mě nafukovací singl svezl asi 500m a znova nasedat.
Ještě jeden jez jsme přenesli – taky docela drsnej, ale pak už jen požitek. Krásné obrovské čisté vlny, malý jízek s plochou deskou, peřeje...prostě nádhera.
Stále přemýšlím nad tím, kde byla ta nejdůležitější chyba. Přes ten strom jsem vůbec neměla jezdit. A když už, tak nejdřív zastavit a prohlédnout si to. Čas (rozestup) by na to byl. A proč jsem se tedy rozhodla jet? Jedním z důvodů byla i má nezkušenost se stromy. Pár jsem jich tedy už přejela i podjela, ale na organizovaných akcích, kde pořadatelé udržují řeku relativně průjezdnou.
Katie
Poznámka redakce: padlé stromy jsou jednou z nejnebezpečnější přírodní překážek na našich i zahraničních řekách. Utonutí díky zaklesnutí mezi větve padlého stromu nebo malé průjezdné výšce nejsou nijak výjimečná. Buďte obezřetní a raději padlý strom přeneste, než abyste riskovali zaklínění, ze kterého se jen těžko dostává.