Příprava na sjezd Coloráda trvá zhruba 2 roky. Možnost sjezdu se losuje někdy v únoru v Americe rok předem, takže skutečnost, že jedem v dubnu 2017, jsme se dozvěděli v březnu 2016.

Záležitosti nutné k vyřízení v Americe a vybavení výpravy zařizovali Robert Kazík a Guli a ze strany našeho klubu, tedy Klubu Larse Heletága, zařizoval většinou Libor Procházka. Kromě zmíněných osob musím poděkovat všem účastníkům, protože během cesty trvala permanentně dobrá nálada, ke které vydatně přispěl Guli – vedoucí výpravy a řidič jednoho z raftů, druhý raft řídil chrabrý Bosák.

Půjčení kajaků v Americe nám zařídil Robert u firmy Canyon R.E.O., která vybavuje výpravy na Colorado. Pádla jsme si vezli vlastní rozkládací, protože British Airways bere předměty jenom do délky 190 cm. Plovací vesty jsme měli z Canyon R.E.O., protože naše vesty Amerika neakceptuje. Kontrolu materiálu před vyplutím vykonala rančerka jménem Pegy Colar a rozsáhle nás poučila o tom, co se může, musí a nesmí. Mimochodem povinnost vytřepat ráno součástky oděvu a zbavit ji tak štírů a hadů. Jak se ukázalo, má něco do sebe.

Zuzka Trnková nevytřepala a pádlovala asi dvě hodiny se štírem ve své přilbě, než na to přišla. Nás kajakářů bylo 12. Singlíři dva a dva nákladní rafty. Ty vezly všechno, takže my jsme jeli nalehko. Plaváčků jsme měli za celou cestu 5 osob, to je cca 30%. Nejvíce plavali singlíři. Dá se říci, že byli zakladatelé plaveckého družstva. Jejich morál byl ale neotřesitelný.

Na vodě jsme upádlovali za 18 dnů asi 450 km. Většinou je to olej, ale dost rychlý. Pověst o ukrutnosti peřejí poněkud přehání, ale rozhodně to nejsou peřeje pro začátečníky, dokonce ani pokročilé začátečníky. Velmi dobré a užitečné je mít „neprůstřelného eskymáka“. Peřeje jsou vodnaté a bezpečné. Obvykle začínají dlouhým jazykem se šikmými vlnami s čepičkou po stranách. Pak přijdou příčné vysoké vlny na konci jazyka a potom střídavě nepravidelné vlny zprava, zleva a zepředu. Nazval bych to „fackovaná“ a na závěr takzvané „hemžo“, kde rychlá voda z peřeje vletí do pomalé vody pod peřejí a zrodí se spousta plochých květáků, které si vás přemisťují, jak je jim libo. Tady, ačkoli je hladina zdánlivě klidná, vás může potkat nečekaný eskymáček, nebo dlouhé vydatné vylehnutí. Ty náročnější peřeje jsou proloženy několika válci. O těch je dobré vědět dříve, než sednete na vodu, protože v peřeji je vidíte až na poslední chvíli. Pár jsem jich strefil a nemohu říci, že by byly zvláště nebezpečné. Nesmíte se nechat zbytečně vyděsit. Američani rozlišují dva typy válců. Stoper a hydrolyc. Stoper si tě nechá a hydrolyc tě po určitém pomuchlání vyplivne. Typuji, že žádného stopra jsem tam neviděl. Pod peřejemi je vždy dost místa na vylovení plaváčků, které loví zásadně kajakáři. Rafty jsou na to příliš nepohyblivé. Voda je dost studená a jenom otužilci se uchýlili k hygienickým koupelím. Teplotu bych srovnal s teplotou řeky Soči.

Když jsme v Lees ferry nasedali na vodu, měl leckdo z nás stahy v žaludku. Tenhle pocit nás však brzy opustil a na velké vlny jsme si zvykli. Staly se naopak zdrojem zábavy. Zvláštní kapitolou je peřej Lava Falls. Kilometráž, kterou jsme si koupili v Canyon R.E.O., hlásala obtížnost 9 z desetistupňové stupnice. Ani předběžný pohled ze skály a s tím spojený autobusový koeficient vás dokonale neuklidní, ale sjeli to všichni a bylo to opravdu zábavné. Lava Falls nelze nijak ošidit. Pokud byste jeli hodně vlevo, dostanete se do šutroviště a to si dokázali všichni odpustit. Vlevo od středu a zejména vpravo jsou hned na začátku sakra vydatné válce. Nejlepší bylo vzít to na komoru osvědčenou linií poněkud vpravo od středu. Lava Falls si vybrala dva eskymáky a jednu krysu. Následné „mýdlo“ na pláži svou bujarostí odpovídalo síle zážitku. Po Lava Falls se Colorádo výrazně uklidní a vzrušení je již třeba aktivně vyhledávat.

Duben je pro sjezd řeky šťastný měsíc, kdy poušť kvete kaktusy, pryšci, opunciemi a hromadou dalších květů. Počasí bylo v českém smyslu příjemně letní, ale přesto nám 3x v počátku cesty pršelo. Guli říkal, že tu prší maximálně 3 hodiny, ale měli jsme pocit, že jeden z dešťů trval hodiny 4. Nejsem si tím ale příliš jistý, protože během cesty dokonale ztratíte pojem o čase.

Poslední den a část noci se praktikuje voroplavba, kdy se všechny lodě svážou k sobě a všichni účastníci uspořádají mýdlo, soustředěni na spojených raftech a řízení a pohon soupravy je ponechán řece. Přistáváme v Peers Ferry někdy kolem půlnoci a dospáváme večírek. Ráno se rozebírají rafty a balí se a všechno včetně našich exkrementů v zelených plechových bednách, které jsme za celou cestu vyprodukovali. Věci nakládáme na náklaďák společnosti Canyon R.E.O., která si pro nás přijela a odvezla do Flagstaff.

Pokud chcete získat více obecných podrobností o Colorádu, existuje hromada článků, které na internetu naleznete.

Wigo