V uplynulých dvou letech jsme se přesvědčili, že polské mírně tekoucí písčité řeky jsou skvělou alternativou přelidněných českých toků. Na serveru www.onet.pl jsme získali kilometráž řeky Warta s popisem jednotlivých úseků a naše dodávka může i s třema kanoema na střeše vyrazit směr Polsko – Wazne Mlyny.

Na místě zůstává švagr Lišák hlídat posádku /Honzík 6, Vítek 5, Danda 4, kříženec Mikeš 3 a kříženec Georgina 1 rok/ a já se Zdeňkem převážíme auto do cíle plavby, vesnice Wozniki u Sieradzi. S milou paní domlouváme hlídání dodávky v oploceném dvoře bytovky /cca 200 m od řeky/ a termín jejího vyzvednutí. Nouzovým stopem /zjištěný vlak nejel z důvodu svátku/ jedeme do Zduňské Woly, kde navazuje spoj do W. Mlynů a večer už sedíme společně u táboráku a voňavých klobás.

Neděle:
Od rána sluníčko peče, odpočíváme po náročné cestě. Vyplouváme před polednem, čeká nás 6 dní plavby na 128 kilometrovém úseku řeky. Po 100 metrech je před námi rozvalený jez, jet se dá esíčkem vpravo. K pobavení ostatních ho dávám, ne zcela dobrovolně, pozadu.

Řeka příjemně teče, břehy jsou zde písčité vysoké asi 2 m. Nad nimi šumí borové lesy. Oproti Pilici, kterou známe z dřívějších let, není tak opuštěná. Míjíme hodně rybářů. K večeru nalézáme pěkný plac, schyluje se k dešti, a tak stavíme stan. Samotu si užíváme jen chvíli, přijíždí rybář a asi 2 hodiny marně pokouší štěstí. V noci nás probouzí průtrž mračen.

Pondělí:
Po dešti ani stopy, sluníčko hřeje, kolem desáté jsme opět na vodě. Písčité pláže lákají k častým zastávkám. Kluci se honí na naplavených ostrůvcích mezi rákosím a hrají si na piráty. Na některých pěkných místech volně kempují polské rodinky.

Plavbu si užíváme, kolem 17.00 stavíme v Dzialoszyně, kde potkáváme polské vodáky (první a poslední na naší týdenní cestě). Jedeme ještě pár kilometrů, utáboříme se na louce na levém břehu nedaleko lesa. Můžeme se vychutnat kouzlo večerního ohně, samoty a spaní pod širákem.

Úterý:
Kluky už nebaví jet na háčku a všichni nastupují do Žraloka. Jako námořníci pravidelně doplňují kormidelníkovi pohon. Na řece jsme sami. V Bobrownikách zvou k odpočinku dřevěné lavičky na pravém břehu. V místním sklepě doplňujeme zásoby vody a piva a jedeme dál.

Kolem druhé přistáváme u dlouhé uměle vybudované pláže v místě Kepowiczna. Po obědě může naše plavba pokračovat. Lehce ji zpestří sjízdný rozvalený jez a především četné koupačky v zátokách. Řeka má písčité dno, takže místy je vody jen po kotníky a jinde zas tvoří hluboké tůně plné ryb. Spatřit zde ledňáčka není nic neobvyklého, ale Lišák nám to vždy se stejným nadšením hlásí. Táboříme na plácku v borovém lese a po palačinkové večeři usínáme pod širákem.

Středa:
Řeka má stejnou tvář jako v uplynulých dnech. Střídají se borové lesy, louky a pastviny. Pláží je stále dostatek, nejsou tak opuštěné. Pěkné počasí přilákalo k vodě děti z okolních vesnic. Do města Kamion připlouváme kolem jedné a na radu průvodce přenášíme jez vpravo. Je to naše první a současně poslední přenášení na řece.

Dnešní plavba je zpestřena několika rozvalenými kamenitými prahy. Proud zde příjemně zrychluje a kluci mají radost z jízdy v peřejkách. Odpoledne již ubývá lesů, břehy jsou křovinaté, zarostlé, nad nimi pole a pastviny. S obtížemi hledáme místo na spaní. Nalézáme jej asi 50 m od vody ve vysoké trávě, ale v dosahu lesa.

Čtvrtek:
Dnes potřebujeme dojet co nejdál, abychom zítra v pohodě dopluli do Sieradzi. Kolem poledne projíždíme Konopici, krátce stavíme na dokoupení pečiva a jedeme dál. Řeka je stále liduprázdná, pouze v zátokách u vesnic se občas koupou místní. Krajina již není příliš zajímavá. Několik rozvalených prahů a písčitých pláží spolu se sluníčkem ale umocňují zážitky z jízdy.

U ústí Widawky se nakrátko objevuje borový les, jedeme ještě dál až k pěkné pláži. Pár lidí se zde koupe či randí, ale naše táboření nevadí nikomu.

Pátek:
Vyjíždíme za poledne, před sebou jen pár kilometrů do cíle. Kolem třetí máme na dohled silniční most Sieradz-Zduňska Wola. Plavbu po Wartě mohu doporučit vodákům, kterým vadí přeplněné české řeky, nehledají pohodlí kempu a zejména pak rodinám s dětmi. Pokud nebude nutné vázat se na vlakové spojení, doporučuji plavbu zakončit již v Osjakowě a naopak začít v Szcepocicích, kde poplujete krajinou borových lesů. Za Osjakowem řeka také má své kouzlo, ale jde již o čistě lužní tok.

S doplňováním zásob jídla a pitné vody není problém-dostatek měst a vesnic v celém úseku. Poláci jsou velmi milí, volné táboření doposud tolerují. Aby tomu tak bylo i v letech budoucích, mělo by být samozřejmostí, tábořiště po sobě uklidit a odvézt všechny odpadky.

Martina Šedivá