V pátek jsme měli odjíždět na týdenní dovolenou. Ale osud tomu asi nechtěl, a tak trčím v Praze. Vše se začíná komplikovat. Kolem poledne není ani jasno, zdali a vlastně s kým se na vodu pojede. Nakonec kolem osmé večer vyrážíme ve třech s docela sympatickým jezdičem. Pádlo mu do auta nakládá prcek, ale má jistotu, že nic nezapomněl.

Stan stavíme za deště a už k nám míří Karabáč, znalý místních (rakouských) poměrů, kterému však prcek výbavu nekontroloval, a tak má zpoždění, neb zapomněl botky. Ty se na Gimbachu faaaakt hodí! Spali jsme na šutrovišti hned u potoka. Přespává zde často docela dost kajakářů, je to tolerováno. O potřebě úklidu po sobě se snad není potřeba rozepisovat.

Při příjezdu měl potok málo vody (suchá trubka), ale ráno akorát. U plácku na spaní je cestička k řece kolem lavičky, kde je pomocný vodočet vedle betonové trubky. Obvykle celá trubka odpovídá asi 52cm a to je pěkné a pohodové svezení.

Já se ale trochu bojím, a tak mě posílají kouknout do zatáčky, kde je několik krásných skoků za sebou. Voda tu klesá o zhruba 15 výškových metrů na velmi krátkém úseku kaskády. Žmoulám rohlík se salámem a nejsem si jistá, zdali to jet. Vypadá to ze shora úžasně, je to výzva a tohle se mi fakt líbí. Ale...myslím na autobusový efekt. Snažíme se po vzoru hradečáků, kteří brzy ráno stihli vyvést kajaky nahoru po cestičce autem, taky rychle naložit a projet. Ale jsme nemilosrdně posláni místní lesačkou do ... Ještě mohu ustoupit od záměru se vrhnout na tenhle „potůček“. Kluci trvají na tom, že jdu s nimi, a tak už nesu loď. Jinak se tady člověk nahoru nedostane. I v případě, že by závora byla otevřená, můžete se spolehnout na to, že až pojede řidič dolů, bude zavřená!

Barnie (moje pyranha) řeže do ramene, ale dá se to. Teddy čepička to v límci vylepšuje. Letos jsem tento vylepšovák nějak opomněla a rameno cestou trpělo. Kopec jako kráva. Nebo spíš dvě. No hnus. Potím se a kluci mi mizí v dáli. Občas na mě čeká Cyril, který mi vzal aspoň pádlo. Lije ze mě jak z konve, v neoprenu to pěkně štípe a to ho mám na víc než půl žerdi dole. Humáč. Ale jsem nahoře. Pauzička, pak mírně z kopce a rovinka. To už mi Karel nese kus cesty loď. Já nastupuju u 2.mostu, kluci ještě kus výš. Než se nalodí, stíhám vydechnout i se chvíli nudit a už valíme. Wow!!

No, má to pěkný spád. Moc nevím, jak to popsat. Nádhera. Vážně se mi to líbilo. Podjeli jsme pod mostkem, hned poprvé jsem nejela optimálně, ale pak jsem se srovnala. Nájezd do zatáčky se skokem, Karel prý eskymoval. Já to sjela v pohodě. Vlastně..sjel to spíš Barnie. Já se vezla a v docela nechutném záklonu, ale prý jsem jela hezky. Jen nejdříve můj levý a hned pravý loket si myslí, že to mohl Barnie ještě nějak vylepšit :-)). Na pravém loktu mám pěknou švestku, a tak hned po příjezdu domů jdu shánět chrániče loktů. Na Gimbach vřele doporučuji. Pak byl takový skoro volej a místečko, které jsem si přenesla. Dalo by se a asi bych i jela, ale dole v proudu byl strom (2009). Karel řekl, ať nesu. Tak jsem neremcala. Věděla jsem, že na tomhle potoku krásná místečka ještě přijdou. A taky že jo! Skoky, lagunky, boofy. Nádhera. Umět boofovat se tady hodí, je to dobrá příležitost k procvičení.

Jeden nájezd za stromem do esíčka, přes proud doprava, ostrá levá, válec, lagunka a zúžení se skokem, lagunka a hned další vysoký skok. Karabáč to dal a jel Karel. Zkusil před levou zatáčkou jet víc vlevo, spad do válce a kamarádil se s větví (pahýlem). To jsem fakt nechtěla a trochu jsem se začala bát. Nikdo na mě při prohlížení nespěchal a nakonec jsem jela. Krásně. Přesně tak, jak jsem chtěla. Úchvatný, spokojená dole. Další skoky s nutnými přesnými nájezdy, ale vždy mi řekli, kam najet. Pohodka. Tato větev (pahýl) zde zůstal celý rok a je potřeba s ní i nadále počítat. Letos jsem ho sejmula já, větev je pružná, a když člověk nezmatkuje, prostě přendá pádlo, ohne se, odstrčí se, zapádluje z válečku a jede dál. Pozor, hned následuje skok a v dalším asi po 5m, v laguně je vlevo velký kmen (2010)!

Jen v jednom místě Karel ukazoval „zívačka“. No...říkala jsem si, že to vypadá na to, jet co nejvíc vlevo. Ale pokyn byl středem. Znovu jsem se optala, když už byl dole a bylo mi ukázáno středem. Tak jo. Jenže za první vlnou mě šikmý válec přesadil doprava...a následoval karambol se skálou, který se Barniemu nelíbil. Ani mně ne. Ale dala jsem to se suchou hlavičkou. Nevím proč, Cyril to po mě zopakoval a zabydlel dole v kapsičce. Fuj. Ještě, že já ne. Bojoval statečně. Na kapsy je potřeba dávat pozor, jsou tu asi tři.

A už valíme dál. Jsme skoro na konci. Několik bombastických skoků za sebou!! Krásná kaskáda. Jen v jednom je třeba jet dost doleva kvůli stromu (rok 2010: Mohutnější kmen ve skoku pod dolním esíčkem se posunul níže a je pravděpodobné, že půjde ještě dál. Opatrnost bude na míste pak v poslední kaskádě, na kterou však jde vidět z cesty nahoru.). Klukům trochu zatrnulo, ale dala jsem to docela v pohodě. A hlavně. Hlavně jsem si to moc užila.

Tohle je můj typ potoků. Technická lehčí IV nebo spíš IV-. Mně to tak těžké nepřišlo, protože mi kluci najížděli a věděla jsem přesně kam jet a kam ne. Bylo tam docela dost času na to najet, kam bylo třeba. Fakt nádherný. Těch pár kiláků s kajakem na rameni do šíleného krpálu stojí za to!! Jsem ráda, že mě do kopce i na vodu táhli kluci s sebou.

Gimbach má asi 4km, vtéká do Weissenbachu (Oberösterreich, Salzkammergut, Bad Ischl), obtížnost podle vody IV- až IV+. Nemá online vodočet, pouze pomocnou betonovou trubku se zapíchnutým centimetrem vedle. Ideál je těch 50cm. Pozor na stromy, kapsy. Krásná technická voda je vykoupena vynáškou komplet výbavy.

Hned vedle teče Mitterweissenbach. O tom už se tady psalo.

Katie 2009 a 2010