Bregalnica

V noci je teplo a prší. Déšť ráno ustává a po 9. jdeme na vodu přímo u tábořiště kousek pod hrází. Podle včerejší informace od hrázného teče 6 m3/s, mimochodem elektrárna patří ČEZu. Hned po startu je dlouhá peřej, vody máme těsně nad minimum. Bregalnica je široká 8 – 20 metrů, koryto je kamenité se zarostlými břehy, místy se v něm objeví balvany.

Párkrát drbneme na mělčině, ale jinak je řeka pěkná a plavba zajímavá. Asi 2 km po startu je další peřej mezi balvany s pěkným spádem, následuje most, řeka se na chvíli zklidní a my proplouváme vesnici. Za ní teče Bregalnica opět lehkými peřejemi, na levém břehu slaví Makedonci 1. máj a zvou nás na jídlo i pití. Po ochutnávce pokračujeme v plavbě, řeka vtéká mezi nízké skály, v řečišti jsou velké balvany, u břehu porostlé tmavě zeleným břečťanem. Skály na pravém břehu vystupují přímo z vody a vytvářejí krásné scenérie. Kousek za dalším mostem vplouváme na hladinu malé vyrovnávačky, máme za sebou 10 km. Končíme u hospody na pravém břehu. Někteří z nás dávají 2. jízdu. Slavící Makedonci jsou o něco veselejší a vstřícnější. Odpoledne odjíždíme přes Veles, cestou se stavujeme na prohlídku antického města Stobi. Asi 30 km před Prilepem jdeme spát do hotelu, sice je to zatím jen hrubá stavba, ale zase to máme zadarmo.

Crna reka

Po nákupu v Bitole nás čeká 1. vrchol naší výpravy, řeka Crna. Úzkou asfaltovou silnicí, která se mění v poslední části na šotolinu, sjíždíme k mostu mezi vesnicemi Makovo a Staravina. V posledních zatáčkách musíme vystoupit a podkládáme kola Karosy placáky. Za mostem na pravém břehu je veliká louka, na které by se nechalo přespat. Po převlečení a nachystání materiálu autobus odjíždí, my raději počkáme, až dá vědět, že je nahoře na lepší silnici. Crna je široká asi 30 metrů, její kalná a trochu zavánějící voda teče opuštěným údolím. Po klidnějším úseku proplouváme prvními peřejemi

a dostáváme se do nádherného kaňonu tvořeného bizarními rozpukanými vysokými žulovými skalami. Vždy když se skalní hřeben přiblíží k řece, čeká na nás peřej, zatím jsou všechny do II a mezi nimi je vždy úsek klidně tekoucí vody.

Za zbytky lávky se skály ještě více sevřou, řeka se zúží a přibudou v ní balvany a my máme před sebou 3 nejtěžší ale i nejhezčí peřeje,

ta poslední je za IV s pořádnými válci a většina z nás ji přenáší po levém břehu. Upozorní vás na ně dráty VN nad řekou. Dál je řeka znatelně lehčí, po 17 km končíme vlevo u mostu mezi Prilepem a vesnicí Vitolište (Rasimbogov Most). Dojmy z asi nejhezčí řeky umocňuje nádherné počasí.

Stany stavíme na spasené loučce vlevo pod mostem. Na pravém břehu stojí hospoda.

Treska

Za drobného deště se přes průsmyk Barberas dostáváme k hornímu toku řeky Treska (nebo také Velika Reka). Chceme splout asi 11 km mezi mosty u Dolního Monastirce a Kalugerece. Řeka široká 10 – 20 m má dostatek vody, rychle teče v písčitém, místy hlinitém korytě lemovaném bizarními vypláchnutými kořeny a mohutnými, místy až strašidelnými listnatými stromy. Přibírá několik malých přítoků a postupně se rozšiřuje, plavbu občas zkomplikuje padlý strom. Za dalším mostem nabere trochu spád a objeví se kameny. Treska je postupně zajímavější, proplouváme lehkými peřejemi.

Asi za 2 hodiny jsme dole. Po pár kilometrech začínají dlouhá vzdutí 2 přehrad, které zatopily původně hezkou řeku. Přes průsmyk Straža, pak po E 65 a stoupající odbočce dojedeme k Mavrovskému jezeru. Spaní na 2 noci domlouváme na travnatých terasách za hotelem Srna v Mavrovu. teplá sprcha je za jedno éčko.

Radika

Je středa, dnes nás čeká 2. vrchol naší vodácké výpravy, řeka Radika. Nejprve obhlížíme horní obtížný úsek, na kterém se v r. 1975 konalo mistrovství světa ve sjezdu. Pod mostem u ústí Rybničky Reki nás nasedá jen asi 12. Korytem širokým 8 – 20 m se přes kameny a balvany valí asi 12 m3/s lehce zkalené, nazelenalé vody ve velkém spádu. Asi po 3 km je 1. výrazná peřej, kterou jsme viděli z autobusu. Kličkujeme zablokovaným řečištěm a přejíždíme přes vlny a válce, které jízdu znepřehledňují. Následuje chvilkové uklidnění a pak další peřej, která ale ze silnice vidět není. Voda padá v zúžení v několika skocích přes balvanité prahy, které tvoří velké válce a žumpy.

Baraka se chová skvěle, na rozdíl od pevných lodí válce přejíždíme vrchem. Přibývají další čochtani. Asi po 2 km je další těžké místo, těsně u silnice, ze které se nechá pohodlně prohlédnout.

Najíždíme mezi ohromnými balvany 1. oknem zprava (ve 2. je strom a 3. vede do šutrů), následující balvan pod žumpou objedeme zprava, pak se Radika v levé zatáčce rozšíří, vyhneme se několika balvanům

a v závěru objedeme skalku zleva. Dál se řeka postupně uklidňuje a po dalších 3 km jsme na soutoku s řekou Žirovnička. Máme za sebou 8 km vody WW II – III se 3 úseky poctivé čtyřky. Přidávají se ostatní, je víc vody, řeka je širší, asi po 2 km v zablokovaném balvaništi nestihnu zatočit doleva a po nárazu do balvanu a pokusu o scouvání nás převrhne silný proud a plaveme. Pár ran do nohou a jsme s lodí u břehu. Materiální ztráty žádné. Řeka je dál lehčí, peřeje jsou tvořeny kamenitými a štěrkovými lavicemi a rozšiřuje se místy až na 50 m. Občas zazlobí padlý strom v proudu. Asi 4 km před koncem naší plavby se údolí Radiky opět sevře a obtížnost poněkud zvýší. Končíme na soutoku s Malou Rekou, máme za sebou 25 km krásné horské řeky.

Po prohlídce vodopádu Duf u vesnice Rostuša přijíždíme zpět přesně na sedmou, kdy je objednaná opulentní večeře v hotelu.

Abych nezapomněl, v Radice se prásknul i kamion.

Se vzpomínkou věnováno Líbě.

Jirka Hodic, Kačeři Chrudim