Řeka Rzav - vápencový kaňon a mafiánský večírek

Tato řeka nás nadchla podle údajů z netu. Jedeme úsek most v Drežniku – plaža Bosa Noga nad městem Arilje cca 16km. Je málo vody ale jde to. Říčka teče údolím mezi domky a po asi 5km zajede do vápencového kaňonu. Obtížnost max. WW II, kdyby bylo více vody možná do WW III. Moc pěkné peřeje ale za tohoto stavu nic nebezpečného, spíš hrcání o kameny. Na jeden centrální kámen se posádce „Celá v háji“ podařilo najet a provést uměleckou figuru „Čapí hnízdo“, což jindy nemluvný Klouda okomentoval slovy: „Todle si Potape do cancáku nedáš.“

Nad i pod kaňonem sem tam táboří místňáci a radostně na nás halekají. Kousek nad Ariljem se koná párty mafiánské smetánky z města, na kterou jsme srdečně přizváni a častováni pivy Jelen. Vyloďujeme se a ujíždíme do lázní Vysocká banja. Nacházejí se 25km od Arilje a tvoří je betonové bazénky ukryté hluboko v kaňonu řeky Rzav s vodou teplou bohužel pouhých 27 st. Takže jen umýt a vyskočit.

Voda je samozřejmě nesmírně zdravá na všechno (hlavně na oči) jak nám sdělili na parkovišti piknikující Srbové. Po koupeli nás přizvali pod svou plachtu (stále prší) a začali do nás ládovat zbytky pikniku což obnášelo horu hranolků, hrnec salátu, kopec masa, koblihy a půl plechu vynikajícího dortu „Bingo“. K tomu rakije, družební piva a Myslivec. Srbové se vzápětí loučí a nechávají nás zde s tou hromadou proviantu. Takže večírek se vydařil – ať žijí pohostinní Srbové!

Řeka Ibar – nejdřív pohodička ve wellnes a potom pořádné peřeje

Stavujeme se v Ovčar Banja – letovisku na řece Moravě obklopeném starobylými kláštery a bahníme se v místním wellnes centru. Vstup 70kč a docela luxus. Pokračujeme k řece Ibar – tzn. do Kraljeva a pod pevnost Maglič 125 km. Dalších 24km do Ušče k loděnici odkud se sjíždí Ibar na raftech.

Zrovna zde probíhá kvalifikace na sjezdové závody. Končí to obrovskou peřejí WW III – Buk Grmič, na které budeme začínat. Čekáme, až sjezd skončí, takže startujeme docela pozdě až ve čtyři odpoledne. Se zastávkou na pivo dojíždíme pod Maglič za tmy v osm večer. Velkopeřej jsme zvládli a další peřeje Buk Jagnjilo po 5km (Dolina Jorgovana - skála se sochou) jsou úplně v pohodě. Vody je asi 0,5m nad stav, krásně to teče. Obtížnost do WW II (kromě peřeje u loděnice).

Pohoří Komovi – trochu chození po horách ani vodákovi neublíží

Pokus o výstup na Kom Vasojevicky (2461m.n.m.) od sedla Trešnjevik (1600m.n.m.) Přes sněhová pole se nám daří dostat se na předvrcholové plató ve 2100m. Dál mlha, mrholení.

Řeka Morača – metr nadstav

Sjíždíme ke kaňonu Morače. Počasí se lepší, však jsme kousek od moře. Startujeme kilometr nad mostem Bioče – Mateševo (přístup od mostu po prašné cestě na levém břehu). Jedem asi 7km pod most těsně nad Podgoricou.

„Krásný pohodový usek max. WW II“ (citace průvodce) nás docela vyděsil. Metr nadstav, hluboká smaragdová voda se valí podle skal, květáky, víry, karfióly. Opravdu max. WW II ale docela síla. Upalujeme do Bosny kaňonem řeky Piva. Za soutokem Tary a Pivy táboříme v kempu raftařské společnosti na břehu Driny. Hlídač „něma problema“ s naším tábořením. Začíná pršet a je zima. Okupujeme terasu s krytým ohništěm. K dispozici máme i dřevo a tak vaříme v kotlíku masovou kaši pro všechny a rozjíždíme sud. Správce si pak ale řekne o 20 euro za všechny. I tak dobrý.

Řeka Sutjeska – koupání nejenom v termálních lázních

Krásné chladné ráno. Do loděk skáčeme až po jedenácté. Čeká nás ovšem jen krátký úsek Sutjesky přímo z kempu cca 4km. A to je škoda, měli jsme naskákat do lodí hned ráno, sletět až do Driny a doplout k mostu do Brodu (cca 25km). Posádku Pavouk – Tom přitáhly větvičky a tak dojde i na koupání.

Vody je akorát, říčka krásná (max WW II) a počasí super. Odpoledne se řítíme do Sarajeva a do Olova a k řece Krivája. Olovo je pěkné město s termálními lázněmi (z časových důvodů nenavštěvujeme). Jedem údolím na Rybniště. Domorodec nám ještě ukazuje banje s vlahou vodou u koryta řeky (zas dobrý na oči a nemoci kůže ale málo teplý), a pak už skoro po tmě nacházíme novou rybářskou chajdu přímo u řeky. Objevuje se další domorodec – jeden z majitelů boudy a velkoryse nás tu nechává přespat.

Řeka Krivája – krásné kaňony plné peřejí

Ráno jinovatka a jasno. Sjíždíme do Rybniště odkud má být řeka pohodová max. II. Ale to se nám zdá málo a vyjíždíme 5km nahoru do osady Stipin Han. Cestou prohlídka řeky. Romantické skalnaté koryto s peřejemi a lagunami – vodácký ráj.

Trochu to místama připomíná Sázavu do Pikovic, akorát peřeje větší. Vody málo ale plout se dá (WW II+, za větší vody by to ale asi chytlo jiný grády). V jednom místě se nám díky malé vodě daří namotat na šutry a provést „trojté čapí hnízdo“ páč se tři lodičky posrážely, a pak vzájemně ze šutrů vystrkaly. Potap si jízdu okořenil již výše v peřejích - při nějakém uměleckém manévru se mu podařilo vypadnout z loďky. Končíme v Rybništi u mostu. Celá řeka od Olova až sem má podobný charakter (cca 50 km). Kaňonovité peřejnaté úseky ve skalách se střídají s volejema (alespoň co je vidět z auta). Krásných úseků by se našlo hromady a krásných tábořišť je taky spousta. Chtělo by to tu strávit aspoň dva dny. Odjezd do Maďarska kousek nad Budapešť do Kišmároše a Királyrétu na tábořiště nedaleko nádraží úzkokolejky.

Foto je na: rajce.cz.

Pafka