Je krásné jarní počasí a na Moravu se vydává skupinka vodáků. Čeká je poměrně jednoduchý úsek z Hanušovic do Bartoňova a proto je mezi nimi i několik začátečníků. Pod vedením zkušenějších nasedají do lodí a odplouvají po proudu. Jejich povídání a hlasité smání vůbec nenapovídá tom, co je za několik kilometrů čeká.

Proplouvají Hanušovicemi a v otevřeném údolí směřují k prvním jezům. Většinu z nich si jdou nejprve prohlédnout, ale stejně je pak přenášejí. Pak však přichází jez před Rudou nad Moravou. Asi 100m nad ním je v řece bagr, který prohlubuje koryto řeky zasažené povodní z roku 1997. Voda dostává kalnou hnědou barvu.

První posádky zastavují nad jezem a jdou se na něho podívat. Špinavá voda trochu znesnadňuje čtení vody, ale není jí v řece nijak mnoho. Jez je asi 2 metry vysoký se šikmou spádovou deskou a v pravé části s polorozbořenou šlajsnou. Většinou bývá zavřená, ale dnes není. Pod jezem nejsou vidět žádné kameny ani jiné nebezpečí v podobě válce nebo vln a tak vedení rozhoduje, že kdo chce, může si to sjet. Upozorňují však, aby to nejezdili šlajsnou, ale raději přes přepad jezu.

Huráá, jedeme. Už skáčí do lodí a pěkně po jednom si ho s drhnutím sjíždí. Jde to celkem hladce až na posádku Pavla a Kamila. Nejsou to žádní zkušení borci, ale spíše teprve sbírají zkušenosti. Najíždějí do jezu, ale proud je začíná stahovat směrem ke šlajsně. Vědí, že šlajsnou by jet neměli a tak se to Kamil na kormidle snaží stočit více přes přepad. Jenže v nastalé nervozitě a panice si poplete záběr a jejich loď se ještě více stáčí bokem ke koruně jezu. Pár křečovitých pohybů a již se špičí v důsledku malé vody zapichují do koruny jezu. Za okamžik je záď opřena o kozu šlajsny, proud loď naklání a oba dva vodáci vypadávají z lodě.

Kormidelník je stržen do šlajsny, kterou proplavává a pod ní ho vytahují jeho kamarádi. Kde je však Pavel. Nikde ho nikdo nevidí. Ani nad jezem, ani pod jezem. Voda je sice kalná, ale není ji zase tolik, aby někoho přehlédli.

Ubíhá první minuta od udělání a začíná se rozbíhat pátrání po Pavlovi. To přeci není možné, kam se mohl ztratit. Vedení raději volá záchranáře, ale bude to chvíli trvat, než přijedou. Jez je mimo obec. Pod jezem je více vody, ale ostatní se potápějí a hledají ho na dně. Pak se jde někdo podívat nahoru na korunu a na hraně uklouzává. Stačí se chytit, ale je mu to již vše jasné. Volá na ostatní, že je díra pod jez a táhne tam proud. Přesně nad ní se udělal Pavel.

Pátrání se tedy přesunuje nahoru, ale to již čas neúprosně spěchá v neprospěch Pavla. Přijíždějí již první záchranáři a hned vědí, o co jde. Asi před měsícem zde totiž zasahovali. Koupaly se zde děti a na madračkách si sjížděli jez. Pak jedno dítě přepadlo před korunou na stejném místě jako Pavel a také najednou zmizelo.

Tělo Pavla našli záchranáři až po 30 minutách zaklíněné těsně na konci dolní části jezu, když odklonili vodu od jezu. Co se tedy stalo? Jak Pavel vypadl z lodě, byl stažen pod desku jezu, kde je podemletá díra a byl tlačen proudem stále níže z níže. Jenže konec díry nebyl tak velký, aby se tím mohlo protáhnout lidské tělo a zde právě došlo k zaklínění a následnému utonutí.

Těžko hledat v tomto nešťastném případě nějakou vodáckou chybu. Možná kvalitnější vesta, která by dokázala zabránit vtažení do sifonu, ale to je jen spekulace. Odpovědnost zde spíše padá na majitele jezu (údajně je tím povodí), ale jeho nic nenutí k tomu, aby svůj jez opravil. A tak i nadále, když pojedete z Hanušovic a budete se divit, proč před jezem visí výstražná cedule "Nebezpečný jez", i když na něm není nic zvláštního, vzpomeňte si na tento skutečný příběh (jen jména jsou smyšlená). A i když se vám bude zdát, že vody je málo a tak nehrozí žádné nebezpečí, podívejte se na břeh, kde jsou křížky s kytičkami a raději ho přeneste.

Petr