Po týdnu na Gailu a Drávě ve stopách Herberta Rittlingera se přesouváme do Chorvatska do příjemného kempíku v Novi Vinodolski. Dneska už ani nevím, kde se mi dostal při přejezdu do ruky leták agentury Velebit aktivnosti z Otočace, která mimo jiné nabízí svezení na kanoi po řece Gacka protékající Gorskim Kotarem nedaleko dálnice A1. V úterý se chystáme do národního parku Severni Velebit, od kterého je Otočac nedaleko, a tak v předvečer výletu chvíli gůglím. Vše je jasné, na stránkách agentury je velmi dobře popsán začátek i konec tripu.

Podivné setkání

Teploměr odpoledne ukazuje 33, avizované nasedací místo je na levém břehu 50 m nad mostem, ale tam piknikuje nějaká parta. Na pravém břehu řeky u mostu ve vesnici Čoviči je parkoviště. Jak na něm zastavíme, hned se k nám zajímavým krokem blíží podivná postavička v umolousaném saku, šedivé rozcuchané vousy a vlasy. Jako by měl sedmimílové boty. Neomylně míří k našemu autu. Trpělivě čeká, než vystoupím, pak vytáhne z kapsy hrst zmuchlaných bankovek a dožaduje se dalších. Dělám, že nerozumím, pak říkám: „Nema kuna! Ale ty máš, dej! Dej kuna!“
Maník chvíli zaraženě okouní, rozpačitě přešlápne, a pak se stejným způsobem vzdálí.

Na kajaku po ledové vodě

Odvážu kajak. Na řeku se nechá nasednout i zprava.

V Gacce teče pomalým proudem neuvěřitelně průzračná a osvěžující ledová voda. Je i poměrně hluboká. Pod hladinou připomínající zrcadlo je spousta vodních rostlin, které vypadají jako nekonečně dlouhé ležící trávy nebo svěže zelené ohromné klasy. Proud je opravdu mírný, jeho rychlost odhaduji na 1 – 2 km/h. Řeka protéká širokým obydleným údolím převážně k severozápadu ve výšce asi 450 m n m a za prvním mostem se vzdaluje od úzké silnice, po které jsme přijeli. Zleva obtéká zalesněnou homoli převyšující okolní krajinu téměř o 200 m.

Pádluju bez ustání, jen se občas ošplouchnu studenou vodou nebo cvaknu dokumentační fotku. Od Velebitu vane mírný vítr, pluji chvíli proti větru a pak po větru. Nízké břehy jsou většinou lemovány rákosím nebo porostlé trávou, většinou posekanou. V místě, kde se Gacka nejvíc přiblíží ke zmíněnému kopci, je ve vodě pár balvanů.

Na pravém břehu jsou skalky, spád je však stále stejný a proud líný. To mám za sebou již další most. Po chvíli proplouvám okolo mola s několika kánoemi. Charakter řeky je stále stejný, nenechte se zmást prospektem nebo webem zmíněné agentury. Peřej, která navnadila i mě, je jedna jediná a až na konci plavby. Za třetím mostem jej tuším a za 2. zatáčkou už vidím, blížím se k poslednímu mostu.

To nejlepší nakonec

Již je slyšet hukot peřeje. Kšiltovka jde za vestu a místo ní si nasadím helmu. Jedu najisto podél pravého břehu. Stupeň jsem si prohlédl, když jsme obhlíželi vysedací místo. Vpravo odbočuje původní přírodní koryto, kterým ale odtéká minimum vody. Téměř všechna jde přímo. Peřej je lehká (WW II), nájezd jazykem, vlna s kohoutem, osvěžující cáknutí studené vody, pár nízkých vln a mám to za sebou.

Průjezd je bez škrtnutí, středem nebo vlevo jsou navršené balvany.

Sedm a půl km mi trvalo hodinu a 5 minut. Vystupuju na levém břehu těsně nad mostem. Pod ním začíná betonové koryto, kterým Gacka posílená zleva vodou přiváděnou kanálem z řeky Lika, míří k západu a asi po 3 km zmizí v tunelu, aby se opět objevila až v moři za turbínou hydroelektrárny Senj těsně nad městečkem Sveti Juraj. Do kanálu nevplouvejte. Zákaz jsem sice neviděl, ale mohl by být problém s vysednutím. Auto můžete odstavit na parkovišti u nedaleké restaurace (na konci Otočace odbočíme doprava ze silnice č. 5143 vedoucí na Prozor)

Další informace

Začátkem prázdnin měla Gacka v tomto úseku vody dostatek. Řekl bych, že bude sjízdná celoročně. Pokud budete mít víc času, dá se začít i výš. Nabízí se most na silnici D1, ale nemyslím si, že bude řeka zajímavější. Průzkum si určitě zaslouží prameny řeky Klanac a Tonkovič, splutý úsek je jen asi 15 km pod nimi. Pokud budete chtít využít služby agentury, půjčovné stojí 190,- Kn/loď (r. 2017), v ceně máte i opalovací krém.

Jiné možnosti v okolí

A ještě jeden tip – ještě na začátku tohoto tisíciletí se jezdila řeka Dobra, vodnatá s mnoha krasovými stupni, které jsou dnes již bohužel zatopeny vzdutím přehrady Lešče. Asi 16 km jejího horního toku je skryto v podzemních labyrintech a právě její ponor můžete vidět přímo v centru nedalekého městečka Ogulin. Ale o tom někdy příště…

Jirka Hodic – VK Slavia Hradec Králové