Od počátku mi bylo jasné, že to bude něco výjimečného. Něco, co by mohlo aspirovat na sjezd roku 2020, i když je teprve začátek února a v podstatě první voda. Něco, co půjde zopakovat maximálně jednou za 10 let. A těch NEJ bude mít několik. Jenže významné záseky se obvykle nedají získat jednoduše.

Konečně prší a tak spřádám plány na splutí jednoho zcela neznámého toku. Může za to Eki, který publikoval článek, jak se dá dostat po vodě do naší republiky. Při čtení jsem se až zastyděl, když uváděl potok jménem Střela, kterým se dá doplout z Polska. Vždyť ho mám za barákem a ještě jsem ho nejel.

Na úterý se dává dohromady parta 6 kajakářů a všem o mém plánu říkám. Jenže netuším, jestli tam bude voda. Dnes má být poslední den, kdy bude pršet a na horách se už začne ochlazovat a sněžit. Pro jistotu volíme nejprve Litičák, kde to vypadá na pěkných 25 kubíků a ve skrytu duše doufám, že k tomu pustí další dávku z Pastvin. Pak se plánuji přesunout do Polska a zaútočit na hodnotný skalp.

Je super, že Klikawa, jak se potok v Polsku jmenuje, má svůj vodočet dole pod Kudowou. Ten udává něco přes 1 kubík a to by mohlo už být ono. Ráno rychle přejedu přes hranice do Kudowy a obhlížím ho. Vody je málo, ale jak jedu autem podél vidím, že z nedalekých rybníků přitéká nějaká voda. Ze Slone už by to mohlo jít. Rychle domů se zabalit a hurá na Litičák.

Když končíme v Potštejnu, začnu vyjmenovávat přednosti splutí, abych ostatní přesvědčil:

• Sjedeme si jeden tok se dvěma názvy – v Polsku Klikawa a u nás Střela.
• U nás je to nejkratší splavný tok s vlastním názvem, protože Střela má délku pouhých 400 m.
• Bude to pravděpodobně prvosjezd a to rovnou dvou potoků.
• Kdo kdy přijel z Polska do ČR na lodi?

Když sdělím takto pádné důvody, zeptám se jen tak, aby řeč nestála: „Tak kdo se mnou jede?“
„Víš, já bych si raději dala zase Litičák,“ dostávám šokující odpověď, po které na chvilku omdlím.
Když se proberu, zkouším to znovu: „To nemyslíte vážně? Víte, kolik lidí bylo na Mt. Everestu? Tisíce. A víte, kolik lidí si sjelo nejkratší tok u nás? Nikdo!“
„Tak nám to tam prozkoumej, zjisti limit a my tam někdy přijedeme,“ sděluje mi Vojta B., pro kterého jsou podobné kvaky smyslem života.
Pokud nepřesvědčím ani Vojtu, tak už nikoho. Nevadí, alespoň všechna sláva připadne pouze mně.

Za hodinu stojím na břehu ve Slone. Vody je v potoce docela málo cca 30 cm, což znamená v případě potíží vystoupit a odejít. Tady žádné riziko pro sólo plavbu nehrozí. Čeká mě 1 km potoka, z toho 600 m v Polsku pod názvem Klikawa, 200 m hraniční pásmo Klikawa - Střela (záleží kudy pojedu, hranice prochází středem) a 200 m pod názvem Střela.

Jakmile sedám do lodě, najednou se obloha, ze které celý den pršelo nebo chumelilo, rozestupuje a vytváří kolem mě naprosté azúro. Nahoře asi mají smysl pro hodnotné počiny a chtějí na to dobře vidět. Odrážím, podjíždím poslední most a jedu regulovaným korytem. Míjím vodočet a za chvíli je první zajímavé místečko, kde se pravobřežní zeď vyvalila do toku a proud na ni směřuje. Pak už regulace mizí a já vjíždím do přírodního koryta.

Proud je velmi solidní, jen vody je málo a často strejchnu pádlem o dno. Projedu pár meandrů, když se přede mnou objeví stupeň s válečkem. Motají se tam kostky polystyrenu, válec proskočím a zjišťuji, že jsem na hranici. Odtud je 200 m potok součástí hranice, takže pojedu jak po Klikawě, tak i po Střele. Hlavou mi probleskne, že sebou nemám nic, abych se mohl prokázat platným cestovním dokladem.

Další část je více zarostlá, než polská. Jsou i velmi pěkná místa se skalami a proudem podél nich. Tak pěkné jsem si to ani nepředstavoval. V zatáčce vidím, že je padlý strom s větvemi a rozhoduji se jím protlačit. Nebylo to úplně zadarmo, ale bylo to jediné zatarasené místo.

Opouštím hraniční pásmo u mostu s cyklostezkou a už jedu pouze na Střele. Dalších 200 m a jsem na soutoku, který zastiňuje vysoká vrba s větvemi jako pařáty až nad řeku. Tak to bylo tedy krátké, ale hodně pěkné.

Chvíli přemýšlím, že kajak nechám pod stromem a půjdu pěšky po cyklostezce, která kopíruje potok, pro auto. Nakonec dávám loď na rameno a jdu i s ním. Je to necelý kilák a cestou prohlížím právě zdolaná místa. Jakmile se blížím k autu, slunce mizí, zatahuje se opona a začíná pršet. Neuvěřitelné.

Klikawa se dá začít nad Kudowou, ale je přes celé město regulovaná o šířce cca 4 m. Občas je tam stupeň, který by se mohl dát jet. Vystoupení moc nepřichází v úvahu, na břeh se bude špatně dostávat. Na začátku Slone přitéká zleva přepad od rybníků, což dokáže zvýšit vodní stav. Můj úsek v délce 1 km má obtížnost WW I-II, zajímavý spád okolo 10 ‰ s neustálým proudem a peřejkami. Pozor je nutné dávat na zablokování toku padlým stromem, za vyššího stavu nebude mnoho času.

Na vodočtu jsem měl 235 cm (1,6 m3/s) a v podstatě jsem stihl kulminaci. Vody bylo málo, projet se dalo vše, ale rozumný stav by mohl být 240 – 250 cm. Nejkratší pojmenovaný potok v ČR má vodu jen zcela výjimečně, povodí není nijak velké a tak musíte přijet hodně rychle. Jelikož 1 km délky asi nebude stát mnohým za to, dalo by se následně pokračovat po Metuji a sjet si i Peklo pod Náchodem.

Petr