Na jaře jde splouvat kdeco. I dlouho odkládané říčky mají vodu, a tak je třeba se na ně vypravit. Pro mě takovou dlouho odkládanou byla Stropnice. Říčka s ne úplně dobrou pověstí. Osobně jsem poznal její pralesoidní meandry na horním toku, které ke splutí nevábily. Ale od Borovan, kde jsem Stropnici kdysi řadu let hydrometroval, by to jít mohlo. A když řeku popisují i staré kilometráže stylem: „V dolním toku pod Borovany teče nádherným údolím. Je to velmi vděčná říčka.“ (zdroj: Teklý V., 1947 – Kilometráž českých řek), nebylo co řešit.

Stropnice z Borovan

Kráčím z kopce s pálavou na zádech od nádraží v Borovanech. U mostu, kde je i vodočet, nafukuju a vyplouvám.

Vody na splouvání je tu aktuálně dosti. Po jarních deštích zůstává stále ještě podmáčená niva a průtok ČHMÚ udává na 2,7 m3/s. Vzápětí říčka mizí v meandrech a spleti vrbičkového proutí. Prodírám se, ale z lodi nikde nemusím. Vrbičkové úseky se tu naštěstí střídají s nezarostlými částmi.

Míjím několik chat a poté i pastviny a budovy Borovanského mlýna. Jeho jez už dávno vzala voda.

Zarostlejší, méně zarostlé a volné úseky se střídají až k Veselce. Vyrušuju stáda srnek, které se pasou na svěží jarní trávě u říčky. Občas podplouvám nízké lávky, ale nic dramatického.

Doplouvám k prvnímu jezu na trase, přede mnou se tyčí budova Čutského mlýna. Jez po prohlídce splouvám pravostrannou odbočkou. Hlavní těleso jezu je o něco problematičtější.

Říčka dál příjemně teče a jarní počasí mi přeje. Po chvíli podplouvám zchátralý most u Ostrolovského Újezda. Jan Žižka bydlel v nedalekém Trocnově na pravém břehu.

U řeky jsou tu vidět zbytky betonových předválečných bunkrů. K orientaci na Stropnici pomáhají i poměrně zašlé modré kilometrovníky na plechových cedulích podél řeky.

Volej značí blízký jez ve Veselce, který leží za vysokým betonovým silničním mostem.

Jez splouvám přes korunu mírně vpravo, trochu přitom podrncám na šutrech. Následuje dlouhý meandr. Ten končí dalším silničním mostem a návratem náhonu od Kolínova mlýna. Pak vás říčka pohoupá na několika drobných stupních.

Nad vodou bíle kvetou třešně. Cestou nechtěně plaším kachny, volavky popelavé a několikrát i krásně modrého ledňáčka. Hlad zaháním požíráním jedlých pupenů českého národního stromu – lípy, které trhám přímo z lodi.

Trasu občas lemují chaty. Doplouvám k údajně provalenému jezu U Želízků. Splouvat ale rozumně nejde, obtahuju tedy po pravém břehu.

Pak podplouvám silniční most u Komářic ozdobený dokvétajícími trnkami. Obtížný bodavý hmyz tu zatím na konci dubna připomíná pouze název obce, v létě to tu ale může být podobné blízké Lužnici.

Svinenský potok

Doplouvám na soutok Stropnice s jejím největším levostranným přítokem – Svinenským potokem. Proudí jím čirá voda, dno písčité, takže nic zasviněného.

Mám zrovna chvilku času na ozvláštnění plavby, tak si kousek potoka vypádluju proti proudu.

Pak kánoi vytáhnu asi 700 metrů po kvetoucí louce okolo božích muk k Pešlově hamru a potok si spluju.

Cestou přešupuju jeden padlý strom.

Z pravého břehu mě zdraví osazenstvo dvou chat. Ještě podplout silniční most a za chvíli se vznáším zas po Stropnici.

Stropnice od Pašínovic

Následuje proudný úsek se silničním mostem a vodočet v Pašínovicích. Aktuálně říčkou protéká 5,1 m³/s čiré vody.

Za Pašínovicemi nacházím v písku dna Stropnice pěkný nerezový hrneček. Skláním se pod lany, které sem u chat někdo natáhl poměrně nízko přes koryto řeky.

Poslední jez na Stropnici leží u Noskova mlýna. Vytváří pěknou peřej, která se opírá z levé strany o skálu.

Ještě pár záběrů pádlem a vidíte před sebou na skále chatu se zábradlíčkem. Ta už ale leží za soutokem Stropnice s Malší.

Tady už stačí zahnout ostře doprava a pokračovat po další kouzelné říčce – Malši.

Závěr

Pokud nepatříte mezi skalní potokáře, zapomeňte na horní Stropnici s plochou krajinou jezerních sedimentů a vrbičkovou džunglí. Zkuste raději Stropnici dolní, třeba z Veselky, či pro otrlejší z Borovan. Tady najdete už příjemnější říčku mezi skalkami krystalinika. Pokud bude průtok v Borovanech přes 2 m³/s či v Pašínovicích nad 4 m³/s stojí úsek za splutí. Třeba jako netradiční počátek plavby po půvabné dolní Malši.

Ahoj Eki