Možná Čepel nebyl ostrý, vlastně nevím jakého rodu potok může být. Tedy potok je jasný, ale jeho jméno. Vždycky se mi líbily jména potoků jako ten Bouřlivec, ta Propast, ale u Čepeli (Čepele) to není tak jasné. Bylo jasné, že v pátek bude voda nejlepší, ale my můžeme až v sobotu. Možností taky je mnoho, ale večer musíme být brzo doma. Jako za mlada.

Zákolanský potok, Vlkava, Janovický potok a další toky v nižších polohách nakonec vyloučíme a voláme kamarádům do Klenče, vody má prý plné koryto. V sobotu ráno po osmé, žádný spěch, teplo teprve bude. V deset jsme u mostu v Roudnici, no je to tak dva metry široký a voda tam teče. Je vidět, že včera bylo o půl metru víc. Raději jedeme kousek níž. Na mapě je malován rybník a ten bude zamrzlý. Také, že byl. Naštěstí potok teče těsně vedle, nikoliv rybníkem. V Podluskách hned pod rybníkem dáváme na vodu. První naplavená halda roští a naplavenin je vodočet. Ukazuje něco kolem 45, no 50 by bylo lepší. Hravě doplujeme prvních 100 metrů a jsme u druhého mostu, v dlážděném korytě a před malým jízkem. Hravě jej překonáváme. Po chvíli potok opouští civilizaci a teče chvíli mezo poli. Vpravo se objevuje velká stavba, bývalý Nový mlýn. Nyní zdevastovaná technická stavba bývalého mlýna s provozní budovou s věžičkou. Takových staveb je škoda. Asi se časem rozpadne stejně jako mnoho podobných. Nedaleký Chvalín míjíme po necelé hodině plavby. Jen zdánlivě je jednotvárná. Koryto je, pravda, často rovné několik stovek metrů, ale občas se objeví stupínek a kamenitá peřejka, někdy zpestřená padlým křovím. Pod Chvalínem je zajímavá topolová alej, kterou potok protéká. Protože musíme být brzo doma ani se nezastavujeme v hospodě. Je otázka, zda v Chvalíně vůbec nějaká je.

V Nových Dvorech je určitě silná lobby výrobců ocelových mostků. Ke každé zahradě (a že jsou minimálně po 50-100 m) vede ocelový mostek, z něhož je spuštěna roura pro zavlažování. Kde tady berou tolik vody v létě nechápu. Ale to je již na dohled město Doksany a tím i soutok Čepele s Ohří. No máme to za sebou. Vracet se sem asi nebudeme. Na druhé straně je to druhosjezd po dobrých 80. letech. Tehdy to sjel Gustav Hejduk na žebrové deblovce, která vážila dobrých 40 kg a jel to v singlu. I na jeho počest jsem se do toho pustili podruhé. G. Hejduk, který jezdil mnoho let na vodu v tehdejším KTV, byl v Praze známou vodáckou postavou.

Vojta