Únor 2024 je na vodu velmi bohatý a dává tím příležitost splouvat i poměrně netradiční toky. Kalenský potok jsem ještě nikdy nejel, přestože ho mám relativně blízko. Při čekání na parťáka si jdu obhlédnout údolíčko, na které se nejvíce těším. Kalenský potok totiž těsně před svým zánikem, než spojí své vody s Labem, protéká údolíčkem, kde obtížnost by měla dosahovat až WW II. Údolíčko je sice pěkné, ale krátké a z pěšiny jsou vidět nějaké padlé stromy. Zdá se, že půjdou podjet.

Začínáme v Dolní Kalné, kdy si vypomůžeme přítokem Olešnice, abychom se dostali do Kalenského potoka. Je zde prostorné parkoviště a Olešnice vodu má. Je ale dost úzká a docela zarostlá. Štěstí je, že je únor a listí i přes teplé počasí zatím není. Po skluzu do vody a prodíraní se roštím brzo narážíme na stavidlový jez. Stavidlo je vytaženo nízko, nedá se doplout, a tak hned na začátku musíme ven.

Pak už brzo míjíme soutok a rázem jsme na širším toku. Voda je hodně červená, což je v místních podmínkách obvyklé. Jedeme chvíli lehce regulovaným korytem s občasnými stupínky, ale pak opouštíme obydlí a tudíž i regulaci. Meandrující koryto sebou přináší padlé stromy a občasná zarostlá místa nebo zátarasy. Jsem až překvapen, že se vše dá jet či objet a jen jednou musíme ven.

Na úrovni Horní Olešnice zase nastává regulace koryta, které je více narovnáno a téměř bez meandrů. S tím přicházejí zase stupně. Jsou někdy s válci, někdy jako pěkné vlny. Proud je stále poměrně rychlý, ale v podstatě bez peřejí.

Toužebná změna nastává až u obce Vestřev. Koryto začíná opět meandrovat, ale než přijde závěrečná pasáž, ještě musíme popojet níže. Najednou se potok zařezává do lesnatého údolíčka a my se blížíme nejnáročnějšímu úseku. Koryto se rozšíří, objevují se v něm větší kameny, spád se zvýší a proud zrychlí. Objevují se také peřejnatá místa a několik padlých stromů přes celou řeku se dá bez obtíží podjet. Parádní úsek je ale moc krátký, měří zhruba 700 m a brzo končí na vzdutí od rozvodněného Labe. Za našeho stavu bych to jako WW II nehodnotil. Spíše WW I+.

Ujeli jsme i s Olešnicí asi 10 km za necelé dvě hodiny. Vodní stav neodpovídal 60 cm limitu, protože jsme úsek splouvali za stavu 45 cm, 2,7 m3/s. Vody bylo dost, jen závěrečný úsek by snesl o něco více pro adrenalinové splutí. Limit lze mít o 5 cm níže, tedy 40 cm. Abych řekl pravdu, nevím, jestli se na Kalenský potok v budoucnu ještě někdy vypravit. Úsek z Kalné není zase tak zajímavý pro jeho opakování a závěrečný úsek je sice krásný, ale kvůli 700 m nemá asi moc smysl splouvat pouze ten.

Petr