Také jste dostali depresi z chladného deštivého jara bez sluníčka? Ani se Vám již nechtělo do kalné vody mezi blátivé břehy? Nám také ne. Tak jsme se ženou, pálavou a psem vydali na prodloužený víkend do Slovinska. Sáva Bohinjka byla pohodová, čistá a nádherná.

Plánovali jsme sjet střední úsek z Bohinjského jezera do Sotesky (WW I) v neděli 6. června. Při prohlídce proti proudu řeky jsme měli smíšené pocity: krásná průzračná voda, ale vody málo (MV). Nebude to problém? Má to vůbec cenu? Naštěstí nás oklamala nezvyklá průzračnost říčky, odlehčit zádi jsem musel jen ve dvou místech. Přístup k řece byl v plánovaném úseku dobrý, řeku bylo možno prohlédnout z několika mostů.

Za daného vodního stavu bychom si troufli i na úsek pod Soteskou (WW III-IV, podle komentářů spíše WW III), ale neriskovali jsme. Pouze jedna posádka se psem, bez signálu mobilu, nepříjemné přenášení v Sotesce, nepřístupnost terénu a špatné dopravní spojení. Od Sotesky totiž řeka teče úzkým lesnatým kaňonem a ačkoliv se podle mapy zdá civilizace blízko, bylo by potřeba vyškrábat se desítky metrů příkrým svahem. Také bychom se špatně stopem dostávali zpět k vozidlu, pokud bychom projeli celý úsek až do soutoku ze Sávou Dolinkou.

Nastupujeme kousek za cedulí Triglavského národního parku, na krásném, uzavřeném, čerstvě posekaném plácku. Slovinsko nám připomíná anglický park nebo Švýcarsko. Voda je průzračná; odstín zeleně ukazuje hloubku. Po cestě potkáváme hejna pstruhů, čápy a dokonce i velkou užovku vzorně traverzující řeku. Žádné jiné lodě.

Nebezpečnými místy byly jen dva stromy přes řeku a za MV stupeň pod mostem u Bohijské Bystrice: kůly a ocelová mřížka či pletivo, nebezpečí pro gumáky.

Občas proud táhne do vrbiček. To bylo užitečné. Po jednom vykoupání a jednom drsném přejezdu vrbiček již náš pes vůbec netrvá na tom, že bude cestovat na přídi. Naopak. Teď dává přednost středu lodi. Můj háček se tak nemá na co vymlouvat a musí v kritických situacích aktivně pracovat. Vážené lidské a psí dámy: Z lodi se nevyskakuje!

Vojta H.