Veselky jsem si poprvé více všiml v souvislosti s průzkumem a následně i splutím Libuňky. Od té doby jsem se párkrát trochu prošel po jejích březích, abych si udělal obrázek o možnostech splutí. Naposledy jsem tam shodou okolností byl teď v prosinci, kdy jsem koryto dle svých omezených možností i trochu pročistil. To jsem ještě nevěděl, že tím prokazuji službu hlavně sám sobě. Prvního ledna jsme se totiž kvůli oblevě a hnusnému počasí předčasně vraceli z Jizerek a v Rovensku pod Troskami jsem viděl docela plné koryto Veselky. Vody tudy neteklo nějak extra mnoho, ale bylo jasné, že na sjetí to stačit bude. Po příjezdu domů jsem bleskurychle vyházel z auta lyžařskou výbavu a stejně rychle tam naházel hydro. O něco později jsem už znovu stál na břehu potoka a splutí mohlo začít.

Veselka odvodňuje část Českého ráje mezi vrchy Kozákov a Ředice a je pojmenována po jedné ze zdejších obcí – Veselé. Díky vějířovitému povodí s množstvím drobných přítoků nad Rovenskem dokáže i přes svou krátkost posbírat dostatek vody, aby v případě rychlejší oblevy nebo silnějších dešťů byla odtud sjízdná. Většinou je třeba začít pod soutokem s Václavským potokem, který jako poslední přivádí do koryta více vody na horním okraji Rovenska. Lehce nastoupit se dá třeba na prvním cestním můstku pod soutokem obou potoků kus nad místním kluzištěm. Přímo v centru městečka se nastupuje o poznání hůře kvůli zdem na březích. Kompletně vybetonované koryto sevřené zdmi je právě první podoba, kterou nám Veselka nabídne. Voda Rovenskem poměrně rychle proudí, ale žádnou zradu není třeba očekávat.

Industriální charakter potoka se ztrácí s koncem zástavby, odkud začíná mít přírodní ráz. Dále ho obklopují především louky. Koryto se místy lehce rozšiřuje a začíná trochu meandrovat. Sem tam se v něm objeví nějaké větve nebo kláda, ale v tuto chvíli je vše průjezdné bez vystupování z lodi. Díky občasným kamenům se tu tvoří také lehké peřejky do obtížnosti WWI, která doplňuje většinových ZWC. Člověka znalého nástrah českých potoků celkově však nic překvapí a plavba ubíhá svižně.

Asi nejzajímavějším místem je starý nepoužívaný cestní most nad Ktovou. Na něm se bohužel spolehlivě hromadí většina naplaveného bordelu, takže ho nelze vždy projet. Jestliže to ale půjde jako nyní, tak se projedete úzkým tunelem se značně rychlou vodou. Podle stavu vody je tunel zakončen menším stupínkem. O kousek níže stojí poničené zbytky jezu, kolem kterého si voda dávno vybagrovala cestu po levé straně. I v tomto průjezdu bývá vyšší riziko naplavenin. Dále se už člověk celkem bez komplikací dostane do Ktové a poté až na soutok s Libuňkou, po níž se vzhledem ke krátkosti Veselky vyplatí pokračovat dále. Navíc soutok se nachází nad nejzajímavější částí Libuňky, kde si potůčkáři určitě přijdou na své.

Probíhá-li plavba bez komplikací, není problém Veselku splout maximálně do hodiny. Sjízdný je potok pouze krátce z jara, resp. při silných deštích. Vodočet se nachází před ústím do Libuňky a měl by ukazovat min. nějakých 60 cm. Z vodočtů dostupných na internetu lze vodu odhadnout nejlépe podle Cidliny v Jičíně. Je-li dobrá voda tady, bude téměř jistě i v Rovensku vzhledem k blízkosti pramenišť obou toků. Popsaný úsek měří přibližně 3,5 km a kromě zbytků jednoho jezu tu žádné nejsou, což platí i pro výraznější stupně. Šíře koryta se pohybuje mezi 2,5 – 4 metrů.

Na závěr bych rád takto veřejně poděkoval svému Andílkovi za její toleranci a bezpříkladné pochopení pro mé náhlé a mnohdy „velmi inteligentní“ nápady. Bez ní bych do nového rok takto vodácky nevstoupil.

Mimochodem za velké vody je Veselka sjízdná i nad soutokem s Václavským potokem, ale tento krátký úsek sjetý nemám a potencionální nástrahy detailně neznám.

Vojta Brádle