Tichá Orlice je kouzelná říčka se štěrkovitými plážemi a skalkami světlých opuk na březích. I v letních vedrech se dá často splouvat až z Letohradu, tedy v délce přes 60 kilometrů. Na řece jsou přirozenými centry okresní Ústí nad Orlicí (Copak to tu ústí? …no přece Třebovka) a městečko Choceň s dobrým vlakovým spojením. Proplutí Chocní není úplně jednoznačné, tak vás snad potěší další článek o městském pádlování, samozřejmě s daleko miniaturnějším cílem, než jak proplout Prahou, Ostravou, Plzní nebo Hradcem Králové.

Tichá Orlice nad Chocní

Vedle krásných přírodních úseků má Tichá Orlice i některé dlouhé úseky stojaté vody nad vysokými a nesjízdnými jezy.

Kousek nad Chocní vás ze břehu pozdraví loděnice místních vodáků. Ovšem vlastní městečko, na rozdíl od značné části toku Tiché Orlice, není ke splouvání úplně přívětivé. Po dlouhé klidné hladině doplouváte k prvnímu choceňskému jezu (na km 28,7). Tahle nesjízdná překážka se obtahuje vlevo.

Při obnášce jezu můžete využít k příjemnému občerstvení těsné blízkosti hospůdky se zahrádkou.

Po přetažení pádlujete po dalším voleji, ve kterém se z levého břehu zrcadlí choceňský zámek s místním muzeem. Za pár set metrů doplouváte k druhému choceňskému jezu (na km 28,4). Ten rozděluje řeku na dvě splavná ramena, říkejme jim třeba pravé a levé.

Levé rameno choceňské

Pokud chcete v Chocni končit nebo začínat, bývá lepší využít levé rameno, protože na levém břehu za zámeckým parkem se nachází místní nádraží.

Bohužel musíte na počátku levého ramene obnést druhý choceňský nesjízdný jez. Vysoká navigace a následný nebezpečný stupeň donutí většinu vodáků k nedobrovolné přenášce ještě dalších pár set metrů.

Další nevýhodou levého ramene bývá při letním suchu nízký průtok, protože velkou část vody hltá vodní elektrárna na pravém rameni.

Jinak má ale levé rameno kanáloidní tvar, je bezpečné a v čisté vodě tu můžete často potkat ryby.

Drobné jízky mírně komplikují plavbu. Setkáte se i řadou neprojetelných kamenů, které tvoří přechod pro pěší.

Podplujete poslední mostek a za chvíli se už pohupujete na dostatečně zavodněné Tiché Orlici po spojení obou choceňských ramen. .

Pravé rameno choceňské

Za nižší vody si můžete v Chocni dopřát i proplutí pravým ramenem, které vede od druhého choceňského jezu na km 28,4 doprava, více k centru městečka.

Ovšem ani pravé rameno není bez chyb. Potkáte tu dva nízké můstky a obdobně při hladině umístěné roury.

Záleží na vás a na výšce hladiny vody, zda se pokusíte protáhnout často poměrně mikroskopickým prostorem mezi drsným betonovým spodkem mostu a vodní hladinou.

Na druhou stranu vás na tomto rameni může potěšit vedle úvodní cukrárny (pravý břeh) i pozdější zahradní restaurace, ze které na vás shlížejí pijáci a jedlíci z břehu levého.

Na konci tohoto úseku vás, ať už chcete či nechcete, zastaví požerák vodní elektrárny. Ta se dá obnést po pravém břehu okolo tenisových hřišť. Vzhledem k vysoké neprostupné navigaci pod elektrárnou činí přenášení opět dojem poněkud delší pěší expedice. Nakonec konečně dorazíte k pěší lávce a betonovým schůdkům, kde můžete loď spustit opět na vodu.

Po nalodění vás obklopí šero vegetace a zurčení drobných smrdutých přítoků nečištěných odpadních vod z nedaleké zástavby.

Podplujete silniční most.

Na rozdíl od nadjezí tu ale voda většinou příjemně teče.

Porost nad vámi se otevře a vy vplouváte k soutoku s levým ramenem řeky, vstříc dalším dobrodružstvím….

Závěr

Proplutí Chocní lze pro vícečlennou vodáckou výpravu pojmout i jako soutěž nebo pohádku – na jednom konci se odloučíte, vydáte se rozdílnými vodáckými stezkami, abyste se na druhém konci městečka zase sešli. Stejně jako u podobných dobrodružství, popsaných zde a tady je nutné počítat s četnými nástrahami. Na horní část pravého ramene se raději nevydávejte za vysokého průtoku vody – pravděpodobně byste se nevešli pod nízké lávky.

To už raději na Tiché Orlici využijte pro obdobnou kratochvíli skoro přirozeně vyhlížející pralesoidní bifurkaci pod Chocní u Plchovic (rozpojení na km 18,8, spojení před mostkem na km 18,2).