10.5. Kemp Pa Emer

Tady se ukázalo umění fotografa. Na internetových stránkách vypadal kemp několikanásobně hezčí. Na pláži byly kupy řas, okolí nic moc. V každém případě nám přišlo vhod, že se můžeme vysprchovat v teplé vodě a vyprat prádlo s hydrem. Během dne jsme se poflakovali po pláži a odpočívali. Za kemp jsme nakonec zaplatili 60 Euro za 19 lidí a kolem 16 hodiny jsme se vydali do Corovodes k řece Osum.

11.5. Osum: Dvojkaňon

Ráno bylo oblačno, řeka byla zvednutá a kalná. Vydáváme se tedy na startovní místo, které jsme zvolili nedaleko obce Lapanj. Z Corovodes k němu vede rozbitá asfaltka, která je s opatrností sjízdná, posledních asi 400 m pak vede polní cesta. Řeka Osum v tomto úseku protéká nádhernými dvěma kaňony. V kaňonu nejsou žádné záludné místa, je zde ale hodně květáků a vývarů a řeka dost táhne na skálu. Obtížnost je asi WW II. A příroda je zde opravdu úchvatná. Do řeky padá několik krásných menších vodopádů. Končíme v Corovodes za mostem nedaleko našeho tábora. Corovodes poznáte podle toho, že na březích se začnou objevovat haldy odpadků. Po sbalení lodí vyrážíme k řece Vjose. Jelikož se to musí objet, máme před sebou 223 km dlouho cestu. Silnice jsou v celkem dobrém stavu. V Beratu se od nás Čendovci oddělují a jdou se podívat na hrad. Ostatní pokračujeme dále a tábor zakládáme zhruba ve třetině cesty nedaleko Roskovce.

12.5. Obloukový most

Ráno pokračujeme dále směr Tepelene. Cesty jsou zde poměrně dobré. Dále pak jedeme na Permet. Kousek před městem si vybíráme místo, kde jsme původně chtěli ukončit plavbu na druhém úseku. V Permetu si dáváme rozchod, abychom si doplnili zásoby jídla a vybrali peníze z bankomatu. Poté jedeme k soutoku s Lengaricí. Před soutokem odbočujeme doprava a jedeme proti proudu k termálnímu pramenu u obloukového mostu, kde zakládáme tábořiště. Odpoledne sice prší, nám to ale zase tak nevadí, koupeme se v bazénku s termální vodou (asi 25°C) a popíjíme pivko. Prostě pohoda, kolem nádherné skály….

13.5. Vjose 1: Carcoves – soutok s Lengarices

V noci pršelo a tak Lengarices i Vjose jsou zvednuté a kalné. Ráno se přesunujeme auty směrem k řeckým hranicím a plavbu začínáme u silničního mostu u Carcoves, nedaleko řeckých hranic. Řeka Vjose je vodnatá, která protéká nízkým kaňonem v hlubokém lesnatém údolí. Proud je zde opravdu hodně silný, ale řeka není nikterak záludná. Její obtížnost je WW II – III a jízda je parádní, dala by se přirovnat k Salze. Plavbu končíme po 20 km u silničního mostu při soutoku s Lengaricí, kde na nás jako obvykle čekají řidiči s dodávkami. Poté jedeme zpět do tábora u obloukového mostu a užíváme si pohody v termálním bazénku. Večer se opět zatáhlo a až do půlnoci poměrně silně pršelo.

14.5. Volný den + Lengarices: kaňon

Dnešní den jsme zvolili opět jako odpočinkový, takže jsme se rozdělili na tři skupiny. Jedna skupina se vydala na výlet do Gjirokasteru, druhá odpočívala v táboře a já s Profesorem a Žozé jsme se rozhodli jet obávaný kaňon na Lengarices. Ta je zase o něco zvednutá a kalnější. Zatím neprší. Kluci, co zůstali v táboře, nás vyvezli dodávkou až k vstupu do soutěsky – je zde nově upravená, kamením vysypaná cesta, nejsou žádné větší brody, takže příjezd je přímo luxusní. Když nasedáme na vodu, začíná mírně poprchávat, ale vyrážíme. Kaňon je naprosto úžasný, pro mne řeka číslo jedna. V kaňonu jsme jeli na nafukovačkách a naprosto bez problému. Jsou zde dvě problematické místa, jedno kousek za začátkem soutěsky a druhé na konci. Ale vše se dalo jet. Adrenalinové je na jízdě to, že místy se úzký kaňon stáčí a není vidět, co je dál a nedá se to prohlédnout. Dle informací z internetu by zde neměly být záludnosti a tak jedeme. A také jsme zde žádné nenašly. V těch nejužších místech je voda klidná. Do kaňonu, asi uprostřed, padá nádherný vodopád. Na konci kaňonu je také další termální pramen, který je ještě o něco teplejší, než ten u obloukového mostu. Když dojíždíme do tábora, už prší souvisle. Kaňon má délku asi 5,5 km a dá se to s pečlivým prohlížením sjet za dvě hodiny.

Martin Tomaško