Kde to je, Hostačovka?
Kochám se touto otázkou. Exotičnost názvu a malá znalost sjetého toku nás staví do jedné lajny s nejtěžší vodáckou kategorií: Čerťáky. Verdon. Zambezi. Hostačovka.
Reklama
Je 16. leden a počasí připomíná jaro. Ilustrováno vodními stavy na řekách, říčkách a quacích. Musel bych si vlasy rvát, kdybych toho nevyužil. Nechci riskovat, mám už roky, třeba nedorostou. Volám parťákovi Sávovi. Máme společný cíl, prvosjezd Oblahovky. Superquak. Jedeme.
Oblahovka (nepustili stavidýlko)
Otevřete to stavidlo
(Oblahovka) Hmm.. voda není. Na břehu postávají dva místní.
„Prosím, má to někdy víc vody?“
„Ani ne. Oni tam postavili stavidlo, aby to víc vody nemělo.“
„A nemohli byste nám to stavidlo na chvíli otevřít? My přijeli až z Brna,“
„To by odteklo za čtvrt hodiny, za deset minut.“
„To by nám stačilo.“
(nic)
„Tak děkujeme.“
Zrazeni na okeánu. Slunné lednové dopoledne, vůkol zuří povodně, lidi zachraňují peřiny, reportéři v transu pletou slova. Kam se vrtnout v tom blahu? Doubravu dáme organizovaně v dubnu. Also nějaký quak? Sáva má v merku Doubravku a Hostačovku. Vzhůru na ně! Pneumatiky kvílejí jak v kriminálním filmu.
Kaskáda pod Jezuitským rybníkem (WW III+, výřez)
Adrenalin pod výpustí rybníka
Hostačovka z mostu. Doubravka z jiného. Zkoumáme místní quaky z nejzapadlejších míst. Mám dojem, že poznávám místní silniční síť v podobě, jakou měla koncem devatenáctého století. Končíme na Hostačovce pod Jezulákem a obhlížíme terén. Parádní hardcore kaskáda pod výpustí rybníka. Vodácký adrenalin: „Proboha, Laďo, jen do toho nespadni!!!“ Sáva nafukuje pálavku (je háček, mladší a může se po vánocích ohnout) a jdeme na to. Pod kaskádou: je leden a zásadní morální důvody nám brání zmáčet se před cestou, o které nevíme, kam nás zavede. Pianko. Však on už tu kaskádu někdo sjede za nás.
Panebože, to je úleva! Loď bere proud a příjemnou jedničkou se stáváme součástí řeky. Naše duše řičí nadšením. Říčka rychle teče malými peřejemi lehce (někde více) meandrujícím rychlým proudem v údolí, kde se les střídá s palouky. Koryto občas skalnaté, zde řeka zrychlí a do cesty postaví pár peřejí. Proplouváme pod mostem ze 13. století, míjíme několik vesnic, jeden jízek jedeme na oči. Střádáme každou vteřinu na dny vodáckého půstu, který ještě přinesou následující dny a týdny. Snažíme se fotit: Tam, kde je to zajímavé, ale musím sáhnout spíš po pádle než po foťáku.
Přenesli jsme kmen (celkem dvakrát)
Matematika na vodě
Jaká je Hostačovka? Matematický vzorec:
Toušická kaskáda + (Hloučela + Rokytná + horní Botič + Bystřice Pernštejnská)/4 + Krka = Hostačovka
Vpluv do obory (zde nás asi nechtěj)
Přelézt plot a ohradu
K závěru plavby vplouváme do kultivovaného lesoparku, který je očividně pod bedlivou správou. Přes řeku mříž a plot a vůkol vysoká ohrada, neproklouzne ani myš. Vše se tváří přísně a budí dojem, že jsme sledováni a na mušce. Musím věřit, že moje Hiko zadrží broky. Nevodácky lezu přes ohradu a Sáva za mnou přehazuje loď. Jsme v zakázaném území. Pár set metrů a další hráz. Hic sunt leones – tedy, nevím, jak se „kanec“ řekne latinsky. Ale oni tady jsou, velcí a černí, postoj bokem, ocásek vzhůru. Prej jsou tu i bílí jeleni. Nepili jsme, takže je nevidíme.
Horem pádem
Zajímavou oborou plujeme k závěru naší cesty. Poslední přelézačka plotu k civilizaci a most před závěrečným třímetrovým vodopádem, kterým ústí Hostačovka ve Žlebech do Doubravy. Spěcháme, čas pokročil a Sáva se doma musí postarat o děti. Vodopádu věnuje pohrdlivý pohled: „Takových jsme na Krce sjeli…“ (rozuměj: Dali bychom to, ale jaksi nemáme čas).
A na závěr vše končí vodopádem (píšou WW III)
Jak bylo na vodě?
Sáva mne vyhazuje u mého auta a prchá za otcovskými povinnostmi. Převlékám se, a dávám z termosky čajík. Kolem jede cyklistka, zmámená netradičním lednem: „Jak bylo na vodě?“
Odpovídám:
„Blaze, blaze, blaze!!“
Hostačovka v lepších partiích
Cca 7 km WW I, pro srovnání vodní stav ve Žlebech na Doubravě 125 cm/22 kyblíků,
spluli Vladimír Hejtmánek a Sáva Pešák, vodácký oddíl TJ Sokol Brno I
Zajímavé odkazy:
Vladimír Hejtmánek